Tak jako my ve zdravých vztazích důvěřujeme svým partnerům, rodičům, přátelům a věříme, že naši důvěru nezklamou, stejně tak nám věří naše děti. Důvěra je to základní, co v nás, rodičích, dítě má. Důvěra mezi dítětem a dospělým se buduje hned v počátku života, tyto vazby jsou nejsilnější v rodinném prostředí. Důvěra je to, co z nás rodičů dítě potřebuje cítit. Je to silný pocit. Pocit bezpečí. Věří nám, že ho nezradíme. Věří nám, že ho nikde nenecháme. Věří nám, že mu pomůžeme. Věří nám, je na nás „závislé“. Do určitého věku určitě. Pokud ho zklameme, bere to jako zradu. Potřebuje vysvětlení, proč jsme zradili. Potřebuje pochopit, odpustit a začít si důvěru budovat znovu. A to je velmi těžké. To jistě víme z vlastní zkušenosti.

Účel aktivity: Podmínkami pro vybudování vztahu důvěry jsou vzájemný respekt a úcta. Základem je pokusit se důvěru dítěte nezklamat. A pokud už se tak stane, řádně a trpělivě bychom měli dítěti vysvětlit, proč se tak stalo a ujistit jej, že příště se pokusíme vymyslet to společně lépe, předejít zklamání. Důvěra, pokud byla něčím zklamána, se znovu buduje velmi těžko. Nejspíš už v člověku, tam někde hluboko, strach z opětovného zklamání zůstane. Proto se nedivme, když nás dítě zasype spoustou otázek a proseb o ujištění, možná pláčem, než se jeho důvěra v nás opět dostatečně posílí.

1.23 Aktivita: Hra na pendl

Účel aktivity: Budování důvěry k ostatním lidem, fyzický kontakt.

Věk: 6+, po obměně i méně

Upozornění: Hru je dobré hrát na měkkém povrchu (tráva, žíněnka…). Je k uvážení, zda hrát hru s dětmi mladšími 6 let.

Postup aktivity: Všichni si stoupneme do velmi těsného kruhu. Jeden vybraný účastník si stoupne do středu kruhu, co nejvíce zpevní celé své tělo, připaží, nebo zkříží ruce na hrudníku. Zeptá se ostatních, zda jsou soustředěni a připraveni. Pokud všichni odpoví ano, řekne nahlas – pozor padám a zpevněný rovný padne na ruce do kruhu spoluhráčů. Ti si ho pak posunují, pinkají, přehazují po kruhu. Po odpočinku se může hráč uprostřed vystřídat.

Obměna: Pokud jsou mezi námi menší děti, vytvoří si svůj kruh zvlášť. Pokud jsou mezi námi děti mladší šesti let, dospělí si stoupnou těsně za ně, udělají jakoby druhý kruh a musí dávat „Druhé jištění“. Je třeba také dávat pozor, jaké dítě si doprostřed stoupne, ať je ostatní udrží.

Reflexe: Kdo se bál? Proč? Kdo se vůbec nebál? Proč? Krátké povídání s účastníky.

1.24 Aktivita: Komu důvěřuji

Účel aktivity: Zjistit, zda jsem schopen důvěřovat, pojmenovat důvody, pro které důvěřuji druhým lidem

Věk: 3+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 30 min.

Postup: Na samostatný lísteček si napíšeme nebo namalujeme osoby, kterým důvěřujeme. Poté si papírky porovnáme a zjistíme, kdo jsou ti, kterým důvěřujeme. Možná se tam objeví i stejná jména. Důvěřovat můžeme i v určité konkrétní situaci – příkladem může být situace ve školce, škole, u lékaře. Povídejte si o tom, proč zrovna těmto lidem důvěřujete.

Reflexe: Jsme schopni druhým důvěřovat? Kolika lidem jsme schopni důvěřovat? Museli jsme si dlouho vybavovat lidi, kterým dáváme svou důvěru?

1.25 Aktivita: Ulička důvěry

Účel aktivity: Pocit důvěry ostatním lidem, důvěra v sebe, že situaci zvládneme.

Věk: 3+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 15 min.

Upozornění: Je potřeba zajistit bezpečnost pohybu osob v prostoru.

Postup: Vytvoříme dvě řady účastníků, tak, aby tyto dvě řady stály čelem k sobě (tedy naproti sobě). Vzdálenost mezi těmito dvěma řadami by měla být něco víc než na předpažení rukou. Tak, aby na sebe protější účastníci nedosáhli. Mezi dvěma řadami bude tedy vytvořena jakási ulička. Do této uličky všichni účastníci předpaží ruce. Nebudou je nijak proplétat ani spojovat. Jeden vybraný účastník se postaví čelem k uličce tak, jako by jí chtěl projít. Postaví se malinko dál, ať má prostor na to se rozběhnout. Tento odvážlivec pak zkusí ve vzpřímené poloze uličkou co nejrychleji proběhnout. Ostatní účastníci, kteří tvoří uličku, pak musí těsně před probíhajícím hráčem své ruce zvedat. Aktivitu můžeme přirovnat ke zvedající se závoře. Tak, aby mu neublížili, ale zároveň, aby nezvedali ruce zbytečně moc brzo. Vznikne tak vlna postupně se zvedajících rukou (závor) před probíhajícím účastníkem. Probíhající hráči se mohou postupně vystřídat. Pokud máme soutěživou skupinu a k dispozici stopky, můžeme také soutěžit, kdo uličkou proběhne co nejrychleji.

Reflexe: Věřil probíhající hráč ostatním hráčům, že zvednou ruce včas? Zpomaloval v uličce? Měl strach? Zavíral oči? Či naopak proběhl rychle, sebevědomě, bez zaváhání?

1.26 Aktivita: Chůze důvěry

Účel aktivity: Budování schopnosti důvěřovat druhým, zkusit vnímat jinými smysly než zrakem.

Věk: 3+

Pomůcky: Bezpečné prostředí, různé druhy povrchů, které si účastníci mohou osahat, např. sklo, kožešina, smirkový papír, hedvábný šátek, dřevo, manšestr. Možno také krabice či misky s různou náplní – fazole, mouka, rýže, kaštany...

Upozornění: Je potřeba, abyste zajistili bezpečnost osob při hře, popř. hlídali pohyb osob hlavně v případě, kdy se stávají průvodci menší děti.

Postup: Hru hrajeme ve dvojicích (máma s dcerou, synem). Jeden má zavázané oči šátkem, druhý ho vede. Ani jeden z nich nesmí mluvit. „Průvodce musí zajistit, aby byl partner vždy v bezpečí, do ničeho nenarazil, ani nespadl. Zároveň by měl připravit co nejzajímavější cestu, např. nahoru a dolů po schodech, na místa, kde uslyší zajímavé zvuky, jít společně pozpátku, překonávat překážky. Může svému partnerovi zprostředkovat hmatové nebo sluchové vjemy – položit jeho dlaň na zajímavou strukturu“. Průvodce např. může položit partnerovu ruku na sklo, dřevo, papír, obraz, dát mu napít, najíst, nechat ho dotknout se teplého, studeného… Partner by měl poznávat a popisovat, co cítí, na co sahá. Pokud to věk dítěte dovolí, mohou se v průvodcovství vystřídat.

Obměna: Průvodce může zkusit vést skupinu lidí, kteří se budou držet např. za ruce. Otestuje si tak zodpovědnost za celou skupinu.

Reflexe: Hovoříme se skupinou o jejich pocitech, zážitcích, o tom, jaké to je, důvěřovat svému průvodci, a naopak, o tom, jaké to je, být zodpovědný za svého důvěrníka, popř. za větší skupinu lidí.