Konflikt není sám o sobě pozitivní, či negativní, tím ho dělá naše reakce, respektive emoční odezva na konflikt. Naše znalosti o konfliktu se formovaly na základě informací, které jsme získali od rodičů, přátel, médií a z vlastní zkušenosti. Tyto informace ovlivňují samotný průběh konfliktu. To, jak se chováme, vyplývá z toho, co o konfliktu soudíme. Naše reakce na konflikt vyvolává následky. Ty pak mohou být pozitivní nebo negativní. Pokud jsou naše názory na konflikt negativní, je pravděpodobné, že se budeme chovat způsobem, který tento názor podpoří.

4.3 Aktivita: Moje reakce na konflikt

Účel aktivity: Zmapování vlastních postojů v rámci konfliktního schématu.

Doba trvání: 1 hodina

Pomůcky: Papír, psací potřeby, tabule nebo flipchart

Postup:

Nejprve se všichni seznámí s cyklem konfliktní situace:

1. Naše názory, postoje ke konfliktu (získané z mnoha zdrojů)
2. Dochází ke konfliktu
3. Reakce – co uděláme při konfliktní situaci
4. Následek – stres, únava, poraněné city, vyhrocení/zmírnění, řešení…

Nyní všichni účastníci přemýšlejí o tom, jaké mohou být příklady možných reakcí na konflikt, které se zapisují na tabuli. Příklad:

• Předstíráme, že o nic nejde
• Někomu si postěžujeme
• Udeříme toho druhého
• Viditelně se naštveme
• Nemluvíme s dotyčným
• Děláme vtipy, ironizujeme
• Pláčeme
• Souhlasíme s hovorem o problému (bez ponižování, slovního napadání atd.)

Nyní se zamyslíme nad tím, které z reakcí mohou vyvolat pozitivní a které spíše negativní následky? (můžeme uvést příklad – pokud v průběhu zvýšíme hlas, křičíme či užijeme násilí, nebo naopak předstíráme, že se nic nestalo, mohou následky vést k pocitům ublížení (zraněné city), přehlížení atd. Nebo ke zhoršení problému. Naopak souhlas s tím, že budeme o problému hovořit bez křiku a zbytečného osočování, může vést k pozitivním důsledkům, které se mohou projevit dobrým vnitřním pocitem o sobě samém i o druhém účastníku problémové situace a následně mohou vést k vyřešení problému.

Důsledky naší reakce na konflikt naše názory na problémovou situaci ještě upevní, náš cyklus zůstane nezměněn. To, že se sami rozhodneme a pro sebe si prozkoumáme „osobní“ cyklus konfliktu (zvláště reakce mohou hodně napovědět), nám může vyjasnit, jak na nás konflikty působí a jakou roli hrají v našem životě.

Nyní si vzpomeňte na nějaký konflikt, který jste zažili. Odpovězte postupně na následující otázky:

• Čeho se konflikt týkal?
• Jakým způsobem jsem reagoval/a
• Kolik bylo účastníků konfliktu? Jak situace pro mne skončila?
• Jak jsem sama přispěla k tomuto závěru?
• Co jsem mohla udělat jinak?
• Je toto chování pro mne typické?
• Na základě jaké zkušenosti jsem jednal/a?

Reflexe: Co jste se o sobě dozvěděli nového? Znáte někoho v okolí, kdo reaguje podobným způsobem jako vy? Můžete po nějakou dobu upevňovat pozitivní postoj v rámci řešení konfliktu?

4.4 Aktivita: VPU – Vztek – prosba – uznání

Účel aktivity: Mnoho konfliktů má hodnotovou povahu. Vypuknou proto, že vidíme svět jinak. Co se líbí mně, nelíbí se tobě. Co já chci, z toho ty nejsi nadšený. Mnoho těchto konfliktů vyvolává pocity vzteku. Toto cvičení ukazuje jednu techniku na zvládání pocitů vzteku.

Věk: 14+

Počet osob: 12–20

Doba trvání: 1 hodina

Pomůcky: Papír, psací potřeby

Postup: Složte list papíru do čtyř dlouhých vertikálních sloupců. Do prvního sloupce napište seznam deseti lidí, se kterými každodenně přicházíte do nejužšího kontaktu (můžete napsat více, nebo méně lidí). Do druhého sloupce napište alespoň u tří lidí jednou, dvěma větami, čím ve vás vzbuzují vztek. Nebojte se slova vztek. Vaše vyjádření začněte frází: „Mám vztek, když…“ Např. „Mám vztek, Renato, když mi nepomáháš s prací v domácnosti.“ Nebo: „Mám vztek, Jiří, když vyprávíš bezduché historky a vtipy.“

Až napíšete 3 věty začínající na „Mám vztek“, zamyslete se nad tímto: za každým vztekem, který cítíme k někomu druhému, je naznačena prosba, kterou opravdu chceme vznést. Málokdy máme vztek jen tak. Existuje něco, co chceme změnit a většinou to chceme změnit velmi rychle.

Do třetího sloupce se pokuste napsat svou prosbu, kterou skutečně máte pro každé zapsané vyjádření „Mám vztek“. Buďte konkrétní a realističtí. Např. „Mám vztek, Renato, že mi nepomáháš s prací v domácnosti a prosím Tě, abys každé úterý večer vynesla odpadky.“

Čtvrtý sloupec patří části „U“ cvičení VPU. To znamená uznání. Náš vztek a naše prosba ve skutečnosti znamenají pro lidi, kterým je adresujeme, více, když se pokusíme vidět věci jejich očima, uznat, proč se chovají tak, jak se chovají. Např. „Mám vztek, Renato, když mi nepomáháš s prací v domácnosti a prosím Tě, abys každé úterý večer vynesla odpadky. Ale uznávám, že jsi zaneprázdněna tolika činnostmi do školy, že někdy nemáš čas a někdy Tě pohltí natolik, že si nevzpomeneš.“

Nebo: „Mám vztek, Jiří, když ve společnosti vyprávíš bezduché historky a vtipy a prosím Tě, abys s tím přestal. Ale uznávám, že jsi dobrý vypravěč a to vyprávění ti jde.“

Nyní napište vyjádření „prosím“ a „uznávám“ ke třem lidem, u kterých jste původně utvořili vyjádření „Mám vztek“.

Reflexe: Obáváte se toho, co se stane, když vyjádříte svůj vztek? Je u vás doma vztek dovolená emoce?

V příkladech byly dva druhy vyjádření uznání. Jeden vede k porozumění a dává druhému na vědomí, že uznáváte také jeho pohled na celý konflikt. V druhém typu uznání přiznáváte obdiv k některému aspektu chování, které ve vás vzbuzuje vztek.

Vztek je emoce, kterou můžeme ovládnout jenom tehdy, když mu dovolíme, aby se dostal na povrch. Naučit se ovládat silné pocity je důležitou součástí procesu vyjasňování hodnot. Abychom mohli vyjádřit pocity poctivě a zblízka je prozkoumat, musíme se naučit je co nejpřesněji pojmenovat.

Jestliže cítíte, že slovo vztek je silné slovo, lze je nahradit jiným. Např. „Petře, vadí mi, když používáš tenhle výraz. Prosím Tě, abys našel jiný způsob, jak říct to, co chceš. Uznávám, že jsi možná ani netušil, jak mi to vadí.“ Prosba nemusí volat po konkrétní změně chování. Může znít i: „Prosím Tě, udělejme si čas, promluvme si o naší situaci a uvidíš, že na něco přijdeme.“