Strategie přístupu

Rituály jsou součástí života většiny lidí. Pokud rodina žije bez pevné formy a bez rituálů, člověk se v ní necítí dobře. Rituály dodávají rodině pocit sounáležitosti a dávají jí rodinnou hrdost. Člověk je hrdý na svou rodinu a na její historii. Rituály dávají hostům pocit, že se mohou pohroužit do rodiny, která spolu ráda žije a která se raduje ze svého společenství. Strom, který čerpá svou sílu z kořenů, potřebuje klid. Nesmí být stále přesazován, ale pokud přirovnáme rodinu ke stromu, nejsou rodinné poměry tak klidné jako pře sto lety. Rodiny musí být mobilní, stěhují se. V těchto situacích mohou dát rituály rodině identitu. Rodina tak může zakusit v rituálech určitý klid, který prospívá růstu jejích stromů života. Existuje mnoho rodin, které jsou rozdělené, rozvedené. V těchto okamžicích není jednoduché odpovědět, jaké rituály rodina slaví. Vzniká konkurence mezi různými rodinnými kulturami. Tím důležitější je, aby se mluvilo o každodenních rituálech. Existují rituály společného stolování, rituál pozdravu, rituály slavení svátků, narozenin apod. V okamžiku, kdy rodina ztratí stabilitu kvůli rozvodu partnerů, může být pro děti důležité rituály dále vykonávat jako určité znamení kontinuity, poskytují pocit rodinné identity. Když už vztahy rodičů neposkytují dětem stabilitu, mohou být rituály určitou formou stálosti. Uvádějí děti do styku s kořeny, které spočívají v prarodičích a praprarodičích. Pokud mají podíl na těchto kořenech i děti, zažívají, že přes rozvod rodičů nejsou bez kořenů. Mají základy, které jsou starší než jejich rodiče.

Rituály odstraňují ze života spěch, šíří klid a bezpečí. Člověk v nich nalézá domov. Rituály ukazují na to, co se už stalo, co se osvědčilo a opírá se o autoritu – se všemi pozitivy a negativy, která jsou s tím neoddělitelně spjata. Zpřístupňují pocit kontinuity života na jedné straně a usnadňují přijetí změn na straně druhé. V silném slova smyslu odkazuje rituál k významnému příběhu (iniciační rituály odkazují na význačné předky, katolická mše je opakováním Poslední večeře Páně apod.). Tento příběh se prostřednictvím rituálu zpřítomňuje a opakuje. Velkou roli hrají v životě rituály přechodové, kdy se člověk dostává do jiné podoby své existence. Patří sem iniciační obřad přijetí chlapce mezi muže, svatbou se dívka stává mladou paní apod. Moderní doba rituálům spíše nepřeje, místo iniciace existují mezníky, např. dovršení osmnácti let, ekonomická nezávislost apod. V tradičních společnostech se dospělost nevyjednávala, ale udělovala, kdo iniciací prošel, byl dospělý, kdo neprošel, dospělý nebyl. Některé závažné změny v životech žádné rituály nedoprovázejí (rozvod, odchod odrostlých dětí, nechtěný potrat apod.). Právě nedostatek ritualizace může tyto události činit ještě složitějšími.

Vnější řád může nabýt forem prospěšných rituálů, jimiž začínáme a zakončujeme den. Může se jím stát vhodné rozdělení času na práci a odpočinek, na vzájemné rozhovory, na chvíli ticha a chvíli modlitby. Mnohdy je také důležité uklidit svůj příbytek a zbavit se zbytečností, neboť přemíra vnějšího nepořádku působí nepříznivě i na duši. Nelad kolem dokola odráží rozpoložení nitra.

Zachovávání vnějšího řádu vnese nejen řád do našeho života, ale ochrání nás i před zmatky v nás samých. Tím je myšlen vnitřní duševní rozpor, kdy v nitru má člověk vše naházeno bez řádu. Takový zmatek a chaos může rozmotat vnější řád a vnést tak jasné uspořádání. Je předpokladem pro to, abychom byli schopni sami žít, namísto toho, abychom byli žiti.

1.20 Aktivita: Vytvoření rituálů sblížení

Účel aktivity: Vytvořit vhodné cílené a smysluplné rituály mezi manžely (i dětmi) pro posílení své rodinné identity. Mohou být odvozovány z dětství i rodinných historek, je ovšem možné vytvořit si vlastní. Jedná se o strukturované tradice s jasným scénářem, na něž se lze spolehnout.

Věk: 12+

Počet osob: 8–12

Pomůcky: Psací potřeby, papíry

Doba trvání: 1–2 hodiny

Postup: Vedoucí krátce vysvětlí, co je to rodinný rituál – je to něco, co se v rodině opakuje ve stále stejné podobě, má pro ni velký význam a někdy je také velkým zdrojem konfliktních situací, protože někteří členové rodiny trvají na jejich zachování, ale někteří si to už nepřejí. Příkladem je situace, kdy si dítě nepřeje, aby jeho rodiče věděli o něm vše v době, kdy začne dospívat. V rodině ale bývá zvykem, že rodičům se říkalo všechno.

Vedoucí požádá jednotlivé členy skupiny, aby se zamysleli nad tím, jaké rituály se objevovaly a objevují v jejich rodině. (Př. posaďte se a pokuste se vzpomenout, jak jste jako děti slavili Vánoce, Velikonoce, jaké další svátky byly pro vás důležité? Co to pro vás znamenalo? Co to znamenalo pro rodiče a prarodiče? Až si vybavíte společné rituály, ponořte se hluboko do příběhu vaší rodiny. Cítíte, že vás nese. A cítíte, že když např. opakujete rituály adventní a vánoční doby a slavíte Vánoce, nejste sami. V rituálech cítíte sílu kořenů vašich předků.)

Zaznamenají se všechna pozitiva i negativa. Když je tento úkol hotový, sesedne se skupina do kruhu a poté jednotliví členové postupně říkají, co si zapsali. Ostatní se mohou doptávat, či komentovat, co bylo řečeno. Následují diskuze a reflexe.

Obměna: U každého níže uvedeného rituálu uveďte, jak jej slavíte a proč je pro vás smysluplný a důležitý. Každý z účastníků uvede, jak tento rituál slavil (slaví) v dětství a pokud ano, jestli se vám přístup vaší rodiny líbí, nebo ne.

Potom společně navrhněte případné úpravy, vyladění rituálu tak, jak byste jej chtěli prožívat vy. Kdo bude za které stránky slavení zodpovědný?

Reflexe: Jaký je význam rituálů v životě jedince? Jaký je význam rituálů v životě rodiny? Které rituály považujete za užitečné a rádi byste je dále zachovali i ve vašem partnerském / rodinném životě? Kterých byste se spíše rádi zbavili a proč?

Pokud se vám rituál líbí, či jej považujete za smysluplný, navrhněte, jak je možné jej aplikovat do vaší rodiny.

Rituály k příležitosti oslav:

• Narozeniny
• Výročí
• Svatby
• Pohřby
• Vánoce
• Velikonoce
• Dušičky
• Neděle
• Maturita, promoce a podobné

Rituály spojené s rekreací:

• Večery bez dětí
• Plánování akcí venku
• Romantické večery
• Večeře doma
• Návštěvy a večírky pro přátele
• Dovolené (jak se rozhodujeme, kam jezdíme, kdy jezdíme)

Komunikační rituály – jak vyjádřit, že jsme na druhého hrdí:

• Jak sdělit drobná každodenní ocenění
• Jak diskutovat o problémech ve vztahu
• Jak zvládat nešťastné události a špatné zprávy
• Jak vyjádřit svoje potřeby
• Jak rozebrat stresující události

Rituály každodenního života:

• Jak si udržovat zdraví
• Ranní výprava a rozloučení
• Opětovné shledání na konci dne
• Jak povzbudíme druhého, když je vyčerpaný nebo bez nálady
• Rituály uléhání ke spánku
• Společné usínání
• Jak zvládat nemoci

1.21 Aktivita: Co oslavuji?

Účel aktivity: Uvědomění si potřeby rituálu, pojmenovat věci, které je třeba oslavovat

Věk: 4+ Počet osob: 8–12

Pomůcky: Velký arch balicího papíru, odpovídající psací potřeby, papíry

Doba trvání: 1–2 hodiny

Postup: Vedoucí na úvod zmíní význam rituálů, či oslav, a poté jednotlivé členy skupiny požádá, aby se zamysleli nad tím, co ve svém životě považují za hodno oslavy, tedy co oni sami oslavují (narozeniny, úspěch, rodinné události, nebo naopak nic…). Skupina si poté na velký papír vytvoří seznam všech událostí, které považují jednotliví členové skupiny za hodny oslavy. K jednotlivým bodům se pak skupina vyjadřuje.

Reflexe: Co jste uvedli, že je podle vás třeba oslavovat? Existuje něco, co by se mělo slavit vždy bez ohledu na okolnosti? Slavíte, protože se to má, z povinnosti, nebo když to považujete za důležité? Jaké jsou výhody a nevýhody těchto přístupů? Je možné se oslavám vyhnout? Udělali jste to někdy a z jakého důvodu?

1.22 Aktivita: Sliby

Účel aktivity: Uvědomit si, jaký význam mají v našem životě sliby a co se děje, když porušujeme sliby dané sobě (slibuji, že zhubnu, že budu lépe dělit čas mezi práci a rodinu, slibuji, že se přestanu mračit a více radovat ze života), druhým (slibuji, že půjdu na tvůj zápas, slibuji, že tam budu včas, že určitě přijdu). Občas, i když svůj slib chceme dodržet, nemáme dost silnou vůli, náhle se změní naše priority, nebo zvítězí naše nestálost a sliby nedodržíme. Sliby se má šetřit a vyvarovat se těch, které možná nebudeme moci dodržet.

Věk: 12+

Počet osob: 8–12

Pomůcky: Velký arch balicího papíru, odpovídající psací potřeby, papíry

Doba trvání: 1–2 hodiny

Postup: Skupina sedí v kruhu a vedoucí vyzve jednotlivé členy skupiny, aby uvažovali, jaké sliby si dávají dva lidé, kteří se mají rádi (partneři, manželé, milenci, dlouholetí manželé, přátelé...). Skupina vytvoří poté na velký papír seznam všech slibů, které jednotlivé hráče napadly. Poté následuje diskuze a skupina vybírá sliby, které považuje v partnerství za důležité a sliby, které považuje za riskantní, či vztah ohrožující.

Obměna: Děti si vzpomínají na sliby, které jim dali rodiče. Poté se vedoucí ptá na jejich pocity tehdy, když sliby byly splněny a na ty pocity, když slib dodržen a splněn nebyl. Dále následuje diskuze o tom, proč je důležité sliby dávat, ale zároveň i plnit.

Reflexe:

• Jaké sliby jsou smysluplné?
• Proč jsou sliby důležité?
• Dávají jiné sliby muži a jiné ženy?
• Co ve vztahu znamená, že někdo vyžaduje plnění nesmyslných slibů?
• Proč při porušení slibů často zažívají zklamání oba partneři? Jaká kritéria hrají roli v okamžiku, když sliby v partnerství dáváme?