„Děti nevychovávám, ale dávám jim příklad. Začneme od nejjednodušší výuky, kterou je výuka řeči. Pokud dítě slyší, jak se rodiče baví, snaží se je napodobovat. Napodobování je první fáze jakéhokoli učení. Když tatínek chce po mamince sklenici vody, jen na ni houkne: „Podej mi vodu!“ dítě slyší, jak jsou kladena slova, jaký tón otec používá, když po matce něco chce. Automaticky pak v podobné situaci napodobí strukturu a tón dané věty. Maminka se ho snaží opravit a řekne: „Popros!“ Pro dítě je takový příkaz zmatečný, protože dělá to, co slyší u otce. Takže kde je chyba? V dítěti, které neumí prosit, nebo v otci, který se neobtěžuje slušně požádat o pití? Když ovšem dítě pravidelně při žádosti rodičů směrem k jiným lidem slyší slůvko prosím, zapamatuje si ho a také ho používá. Až časem, kolem 3. roku pochopí, co to slůvko znamená. Ale to už si tak zvykne ho používat, že svůj způsob nemění. Navíc, pokud použijeme prosím, ve většině případů kromě vzteku máme i jinou hlasovou intonaci. Použila jsem příklad s řečí, ale stejně tak lze napodobování použít na všechny naše činnosti. Když dítě zjistí, že nemusí dodržovat sliby, bude slibovat a sliby nedodržovat. Když zjistí, že maminka třeba něčím vyhrožuje, a stejně se nic nestane, tak proč by se mělo obtěžovat něco změnit. Když maminka křičí, a zase se nic neděje, dítě přestane brát matčin křik vážně a začne ho brát jako takový domácí folklor, a naopak, když bude chtít matku potrestat, začne křičet jako ona. Takže: dávejme dětem dobrý příklad, nebudeme nuceni stanovovat hranice jejich chování. Budou se prostě chovat jako my!“

Je dobré mít na paměti, že čas věnovaný dětem je ten nejlépe investovaný čas v našem životě. Pokud se budeme pokoušet vše s dětmi už odmalinka řešit vysvětlováním, domluvou, kompromisy, naše děti budou zvyklé komunikovat. Tak důležitou KOMUNIKACI budou brát za normální běžnou věc. Pokud budou něco potřebovat, po nás rodičích, či po okolí, budou se také snažit s ostatními domluvit. Budou tak totiž už odmalinka naučení, bude to pro ně rutina. Odmalička je učme, že důležitá je komunikace, kompromis. To nám pomůže, až naše dítě bude v „předpubertě“, pubertě i dospělosti. Vrátí se nám to… Udělejme si na to čas.

Řekněme rodičům, že už odmalička můžeme vést děti ke komunikaci. Jim pak bude přirozené všechny problémy řešit komunikací, domluvou. Nebudou od problému utíkat, nebudou mlčet a koukat do země. Samozřejmě, že spousta z rodičů může namítnout, že záleží také na genech, temperamentu, znamení, ve kterém se dítě narodí… Samozřejmě, že ano. Záleží. Ale vše se dá ovlivnit. Správným přístupem zmírnit, ulehčit.

Při aktivitě si všímejme toho, jak rodiče s dítětem komunikují, jak mu věci vysvětlují, jak ho nechávají pracovat. Použijeme to při závěrečném vyhodnocení.

2.1 Aktivita: Pásmo básniček s pohybem pro nejmenší

Účel aktivity: Děti moc ocení, když s nimi budeme říkat básničky, budeme je básničky zkoušet učit a nejšťastnější budou, když se s nimi budeme u toho i hýbat. Jakoukoli z nich lze použít i jako zahřívací aktivitu.

Věk: 3+

Počet osob: 2+

Doba trvání: 20 minut

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Pásmo můžeme začít básničkou Dobrý den. Ukončit jej můžeme básničkou Na shledanou.

Dobrý den

Dobrý den, dobrý den, (můžeme tleskat)
přejeme si pěkný den. (můžeme uklánět hlavu do stran)
Dobrý den, dobrý den, (můžeme tleskat)
My dnes zlobit nebudem. (zavrtíme hlavou)

Nashledanou

Dobrý den, dobrý den, (můžeme tleskat)
To byl dneska pěkný den, (můžeme uklánět hlavu do stran)
Dobrý den, dobrý den, (můžeme tleskat)
Na shledanou za týden. (můžeme zamávat)

Brambora

Kutálí se ze dvora (meleme dlaněmi kolem sebe)
takhle velká brambora. (ukážeme rukama velké kolo)
Neviděla, neslyšela, (zakryjeme oči, pak zakryjeme uši)
že na ni padá závora. (z jedné ruky uděláme padající závoru)
„Kam koukáš, ty závoro?“ (uděláme dlaněmi jakoby dalekohled před očima)
„Na Tebe, ty bramboro! (ukážeme na bramboru)
Kdyby tudy projel vlak, (napodobíme rukama jedoucí vlak)
byl by z Tebe bramborák.“ (pohybem jako u padající závory – tleskneme do dlaní)

Cib cib cibulenka

Cib, cib, cibulenka, (máme ruce v bok a malinko podřepujeme do rytmu)
mak, mak, makulenka, (pořád stejně)
když jsem byla maličká, (s rukama v bok se pomalu otáčíme kolem své osy)
chovala mě matička. (pořád stejně)
A teď už jsem veliká, (otáčíme se na druhou stranu)
musím chovat Jeníka. (pořád stejně)

Čáp, čáp

Čáp, čáp (napodobujeme čapí zobák plácáním nataženýma rukama před sebe)
do vody šláp. (uděláme krok dopředu)
Nohy ho studí, (třeme si nohy, jako by nám byla zima)
čápa to budí. (protřeme si oči)

Čistím zoubky

Čistím zoubky řízy, řízy, ať jsou bílé jako břízy. (napodobujeme čištění zoubků)
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu, horní a pak spodní řadu. (ukazujeme směr)
Ať jsou bílé jako sníh. Ať má každý radost z nich. (ukážeme radost, např. rukama uděláme velké kolo před sebou)

Foukej, foukej

Foukej, foukej větříčku (vzpažíme ruce a kýveme se jako strom ve větru)
shoď mi jednu hruštičku. (dřepneme si, jakoby padala hruška)
Shoď mi jednu, nebo dvě, (ukážeme na prstech jedna, dvě)
budou sladké obě dvě. (pohladíme si bříško, jakože je to dobrota)

Smysly

Očička mám na koukání, (ukazujeme na oči)
ušička mám k poslouchání. (ukazujeme na uši)
Nosánek mám na čmuchání (ukážeme na nos, naznačíme čmuchání)
a pusinku na papání. (ukážeme na pusinku a naznačíme – ham)
Nožičky mám na běhání (zaběháme s nožičkama)
a ručičky k objímání. (obejmeme se)

Skáče žába

Skáče žába po blátě, (skáčeme v dřepu)
koupíme jí na gatě.
Na jaký, na jaký?
Na zelený strakatý.

Zajíček

Zajíček ve své jamce sedí sám, sedí sám, (dřepíme, rukama si děláme ouška, pokyvujeme se do rytmu)
ubožáčku, co je Ti, že nemůžeš skákati? (chytneme se dlaněmi za líčka a litujeme)
Hbitě skoč, hbitě skoč, a vyskoč! (vyskočíme ze dřepu)

2.2 Aktivita: Komunikační prostředky

Účel aktivity: uvědomit si, čím vším člověk sděluje informace.

Věk: 6+

Pomůcky: Velké papíry (flipchartový, balicí) a fixy nebo tabule a křídy.

Postup: Hráči se rozdělí do skupinek. Ve skupinkách mají nejprve za úkol vymyslet co nejvíce prostředků, kterými člověk může vyjadřovat informace a dorozumívat se. Po dokončení je vhodné (ne však nezbytné) všechny prostředky přečíst a zařadit je do jednotlivých kategorií. Dále mají skupinky za úkol vymyslet jednoduchou křížovku, jejíž řádky tvoří názvy různých komunikačních prostředků (využijí předchozí seznam), v jednom sloupci je tajenka. Prázdné obrysy křížovky překreslí na velký papír nebo na tabuli. Luštění lze obohatit soutěží, kdo první uhádne tajenku, musí ji neverbálně předvést ostatním. Když uhodnou, získají bod.

Reflexe: Jaké všechny komunikační prostředky máme k dispozici, zda jich umíme využívat, zda v nich umíme číst.

Varianta pro nejmenší: Namaluj mámu a tátu, řekni, jaká je, jaký je. Zazpívej písničku o mamince. Řekni, jaká je maminka v písničce a co má společného s tvojí maminkou (tátou). Ukaž, jak tě má maminka ráda (komunikace tělem, nonverbální). Pak vysvětli dětem, jakými prostředky vlastně mohou komunikovat.