Pro vysvětlení, v odborné literatuře, jak české, tak i slovenské, se používají oba pojmy, jak sociální terapie, tak socioterapie. A v textu jsou používány oba pojmy, které mají stejný význam. Dále ten, kdo vykonává sociální terapii, může být plně erudovaný sociální pracovník, nebo také používáme pojem socioterapeut. Sociální techniky/sociální terapie nejsou psychoterapeutickou metodou, i když některé prvky z psychoterapie v praxi jsou využívány. Sociální terapie je druh intervence, zaměřuje se na chování, vztahy, vazby v rodině. Legislativní oporu pro tento druh terapie najdeme částečně v zákoně o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a hlavně v zákoně o SPOD (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů). V posledním z citovaných zákonů v § 9a odst. 2, poslední věta za středníkem, je důležitá informace týkající se sociální práce „přitom se postupuje s využitím metod sociální práce a postupů odpovídajících současným vědeckým poznatkům“.

Systematickou sociální terapii provádějí nejčastěji sociální pracovníci (orgány SPOD, sociální nebo zdravotnická zařízení, neziskové sféry apod. Všichni pracovníci by měli mít odpovídající vzdělání, také praxi v oblasti sociální terapie (praxe spojená se zpětnou vazbou). Sociální terapie jako metoda sociální práce vychází z teoretických základů, tj. teorií sociální práce (některé teorie jsou uvedené v textu.)

Speciální techniky (Zakouřilová 2014) vyžadují propojení různých terapeutických schopností a dovedností sociálního pracovníka. Řadu jednotlivých technik je možno vzájemně kombinovat či využít dalších modifikací, proto při realizaci vyžadují jistou pohotovost a pružnost na straně terapeuta. „Volbu a způsob provedení technik je třeba přizpůsobovat charakteru problémů, věku klienta a jeho zralosti, jeho současnému psychickému stavu a náladě a v neposlední řadě i tomu, čeho chceme danou technikou dosáhnout“ (Zakouřilová 2014, s. 77). Dobré je vědět, že:

|| Výsledky technik nepřeceňujeme (žádná technika není samospasitelná) || Výsledky získané jednou technikou nemůžeme pojímat „jako hotovou věc“, ale musíme kombinovat s dalšími postupy, metodami sociální práce (komunikaci) || Při práci s technikou je důležité pozorování klienta, co dělá, jak přemýšlí, co kreslí, vytváří apod. a pochopitelně je nutný rozbor, analýza. || Socioterapie má také kontraindikace, kdy techniku nemůžeme použít

Dále chceme upozornit, že sociální terapie, techniky, to není hra, herní aktivita. Každá technika, kterou budeme používat, má své odborné opodstatnění a musíme výsledek terapie vyhodnotit v návaznosti na jiné použité metody. Je vhodné (lze doporučit), aby pracovník, který chce pracovat s technikami sociální terapie, se blíže s nimi seznámil např. ve vzdělávacím kurzu, mohl si metody sám vyzkoušet a také vyhodnotit.

Obecně sociální techniky můžeme rozdělit na techniky, které budeme používat při práci s dětmi, mladistvými, s rodiči, nebo s rodiči a dětmi a dospělými. V sociální terapii můžeme využívat projekční metody a techniky a techniky, které se opírají o systemický přístup.

Princip projekčních metod spočívá v tom, že člověk připisuje (často víceméně neuvědomělé, bezděčně) své vlastní zkušenosti, zážitky, zájmy, schopnosti a dovednosti, touhy, postoje apod. jiným osobám, vkládá je do věcí, promítá je do situací, v nichž se ocitá a o nichž hovoří.

Zmíníme některé techniky, které se nejčastěji používají a jsou popsané v uvedené literatuře. Techniky, jejichž postup je převzatý z jiných zdrojů (které prozatím nejsou v ČR k dispozici), budou popsány a vysvětleny a jsou součástí přílohy s uvedením příslušného zdroje.

Techniky používané v sociální terapii:

|| Práce se jménem: techniku lze využít při poradenském, výchovném rozhovoru s dítětem, prostřednictvím této techniky můžeme propojit jméno dítěte se zvláštními schopnostmi (metoda, postup v příloze) || Ekomapa: vztahové záležitosti (v příloze) || Rodokmen: řeší osobní a rodinné problémy, představuje mapu kořenů, který pomůže na výpravě za příběhy, které se skrývají v rodině || Projektivní techniky: kreslení témat, např. můj svět, moje rodina, moje emoce, tři přání || Arteterapie (kreslení, malování, modelování) || Nedokončené věty, pohádkové příběhy, můj graf života (v příloze) || Práce s koláží, životní pole (vztah k lidem, na kom záleží, lze aplikovat u všech členů rodiny, jaké jedinec zaujímá místo v rodině), uvedeno v příloze || Pomocné techniky: metoda dopisu, tvář: předem připravený obličej, klient se nad ním vyjadřuje ke smyslu života: vhodné pro dospívající (oblast logoterapie) (v příloze) || Relaxační techniky || Technika „jak se dnes cítíš“ || Technika Žebřík: příprava na setkání s biologickým rodičem, ale tak v případech, kdy dítě opouští pěstouny a vrací se zpět k biologické rodině || Traumatická hlava: vhodné pro děti v NRP a děti v porozvodové situaci (v příloze) || Kresba postavy a kinetická kresba postavy (v příloze) || Filiální terapie: společně s rodiči, cílem je hlouběji proniknout do vnitřního světa dítěte, porozumět jeho pocitům a problémům. || Hra s kameny || Práce s mušlí (v příloze) || Spirála vztahů (v příloze)

Je také možné používat další speciální techniky v návaznosti na řešený problém. Důležitá je také reflexe, analýza výsledků získaných při pomoci té které techniky. Existují některé sofistikovanější techniky, avšak ty si žádají speciální školení, případně výcvik pro používání těchto technik.

|| Technika My Backpack: v ČR se používá, vhodná pro rozhovor s dítětem o traumatických událostech v jeho životě (výbava pro dítě: maňásek, emoční karty, batůžek). || Technika KIDS‘SKILLS: orientována na práce s dětmi a rodiči, používá se v ČR a na Slovensku || Technika Sandtray terapie: terapie hrou v písku. Tato metoda je méně známa, ale v současné době jsou realizována školení, výcviky a metoda se začíná používat. Dostupný je polský překlad této techniky. Autorkou terapie je Margaret Lowenfeld: Play in Childhood, Sandtray therapy, Praktical manual. || Scénotest: metoda se používá při řešení vztahů v rodině, nemá přímý diagnostický charakter, usuzujeme hypotetický

Při práci s rodinou, v rámci posouzení životní situace rodiny a jejího fungování, můžeme také použít testové materiály různého druhu, které jsou určeny sociálním pracovníkům, a které nám pomůžou odhalit „žitý“ svět rodiny. Např. Test rodinného systému FAST (Gehring 2005 v úpravě Sobotkové).

Cílem je zmapovat a popsat důležité dimenze rodinného fungování a usnadnit tak plánování či hodnocení terapeutické intervence. Dalším z testů, se kterým můžeme pracovat (určen pedagogům, poradenským a sociálním pracovníkům), je test Rodinného zázemí (Herbert, úprava Portešová, Psychodiagnostika). Test nám poskytne informace o kvalitě rodinné péče o dítě a problémech, které jsou s tím spojené. Odpovídá na 3 otázky: jaké jsou problémy vzhledem k péči o dítě, proč vznikly a jak je možné je zmírnit, odstranit.

Pomocí těchto materiálů můžeme reflektovat naše poznatky související s posouzením životní situace rodiny, ale také výsledky získané těmito testovými materiály můžeme využít pro psychosociální, poradenskou intervenci.

Vysvětlení některých projektivních technik, se kterými můžeme pracovat v Komunitním klubu pro rodiče a děti

Metoda nedokončených vět

V této metodě jsou jako podněty fragmenty vět, které bývají označovány jako „jádra“, k nimž je třeba dopsat dokončení. Zkoumané osoby mají dokončit věty slovy, která vyjadřují jejich vlastní pocity nebo myšlenky. Odborníci pracující v různých oborech si tato „jádra“ přizpůsobují potřebám své situace. Technika je standardizovaná jako diagnostický test pro psychology a jinak nestandardizovanou formou si můžeme vytvořit nedokončené věty sami podle toho, co chceme zkoumat. V tomto případě vyhodnocujeme formou analýzy odpovědi na otázky a srovnáváním jednotlivých otázek.

Příloha č. 4 – Nedokončené věty

Kresba rodina a kresba začarované rodiny

(tyto metody nepatří mezi psychologické testy), ale je zapotřebí opatrnosti při vyhodnocování kreseb.

Potřebujeme papír, pastelky.

Instrukce: nakreslí svoji rodinu, případně nakreslí obrázek svojí rodiny.

Jakmile dítě kresbu dokončí, povídáme si s ním o obrázku. Ptáme se, kdo je kdo, co osoby dělají a proč, pokud jsou znázorněny při nějaké činnosti. V kresbě se mohou objevit různé předměty, domácí mazlíčci. Když je dítě zobrazí, považujeme je za součást rodiny. Posuzujeme, jakým dojmem na nás obrázek působí, co vypovídá o rodinných vztazích. Avšak platí pravidlo, že z jednoho obrázku nemůžeme dělat závěry. Důležité také je si všimnout vynechání konkrétní osoby na obrázku (je zapotřebí vysvětlit). Dále si všímáme podoby jednotlivých postav (výraz tváře, jednotlivé části těla, oblečení, ozdoby apod.).

Kresba začarované rodiny

Tuto techniku zařazujeme bezprostředně po kresbě rodiny. Podle Matějčka se úkol zadává takto: „Nakresli celou rodinu, ale začarovanou do zvířátek. Jako kdyby přišel kouzelník a každého z vás začaroval do nějakého zvířete, které mu tak nejlépe odpovídá a nejlépe vyjadřuje jeho povahu.“ Větu můžeme upravit podle věku dítěte. Po skončení kreslení hodnotíme pořadí jednotlivých zvířátek, ptáme se, kdo je které zvíře a hlavně proč. Zjišťujeme tak vztah dítěte k jednotlivým zvířatům (členům rodiny). Ještě musíme uvažovat nad výběrem zvířátek s ohledem na pohlaví. Třeba u chlapců se často vyskytují šelmy (symbolizují sílu, neporazitelnost). Když chlapec nakreslí tygra a matku včelku, hodně nám to napoví o dominanci nebo submisivitě toho kterého člena rodiny. Pokud jsou všichni členové stejná zvířátka, většinou se jedná o projev soudržnosti v rodině. Také můžeme v kresbě najít identifikaci dítěte s některým členem rodiny, třeba matka jako kočka, dítě jako koťátko.

Vzory obrázku najdete v publikaci Zakouřilové Speciální techniky sociální terapie rodin. V uvedené publikaci lze najít techniku „Hra s kameny“, kterou můžeme použít při práci s dítětem a rodiči v předrozvodové a porozvodové situaci. Kameny mohou představovat osoby, problémy a přání. Další metodou téže autorky je technika „Dva domečky“, opět můžeme využít v předrozvodové situaci (velmi vhodná technika).

Metoda „Práce se jménem“, využití v poradenství, v průběhu vedení rozhovoru s dítětem. Popis metody najdeme v publikaci autorů Filip Caby, Andrea Caby Příručka psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou.

Nedokončené pohádky

Během rozhovoru s klientem/dítětem můžeme narazit na oblast, kterou dítě obtížně formuluje, má zábrany o ní mluvit. Přitom se může jednat o důležité věci týkající se chování, vztahů. Jedná se o pohádkové příběhy, které můžeme využít a které musí být cíleně formulovány ve vztahu k dané problematice klienta.

Nedokončené příběhy

Ukázka č. 1

Kdysi dávno jeden mladík (dívka) odešel z rodičovského domu do světa na zkušenou. Šel dlouho, přes hory a doly. Dařilo se mu různě, podle toho, zda našel nějakou práci a mohl si vydělat. Práce však bylo málo. Jednou si mladík sedl na kraj lesa, aby si odpočinul. Nohy ho už velice bolely a měl velký hlad. Také se mu stýskalo. Kde se vzala, tu se vzala stařenka opírající se o hůlku. Šla pomalu a blížila se k místu, kde mladík odpočíval. Najednou přiběhli dva výrostci, začali po stařence házet hlínu, pokřikovat na ni a snažili se jí vzít hůlku. Mladík se stařenky zastal a ty dva výrostky zahnal. Utržil přitom nějaký šrám, ale nebylo to vážné. Stařenka mu poděkovala a řekla, že se mu musí za jeho laskavé srdce odměnit. Podala mu tři oříšky. Když prý sní jadérko, splní se mu přání. Může tedy vyslovit tři přání. Kouzelnou moc ztratí oříšky po západu slunce. Za chvíli bude slunce zapadat, nemá tedy moc času, a musí rychle přání vyslovit.

Jaké přání mladík vyslovil? (aktuálně důležité potřeby)

Ukázka č. 2

Kdysi dávno se udál tento příběh. Mladý princ (princezna) si jednoho dne vyšel na procházku. Vstoupil do lesa a tam naslouchal zpěvu ptáků. Zvířat moc neviděl, dovedl se skrýt. Procházel se dlouho, až dostal hlad. Chtěl se vrátit, ale zjistil, že zabloudil. Rozhodl se, že si vybere směr, kterého se bude držet, a že snad někam dojde. Tak se i stalo. Dostal se sice na okraj lesa, ale krajinu nepoznával. Najednou se objevili biřici, bez slova ho obklopili, zajali a odváděli pryč. Snažil se s nimi mluvit, ale mlčeli. Zavřeli ho do vězení. Bylo to ale zvláštní vězení, měl pro sebe nádherně zařízený pokoj, jídla, šatstva – kolik chtěl. S nikým však nemohl promluvit. Jeho strážce byl němý. Mladý princ byl smutný. Často stával u malého zamřížovaného okénka a bylo mu smutno.

Proč mu bylo smutno? (potřeba sociálních kontaktů, osobní svobody)

Ukázka č. 3

Kdysi dávno žil jeden král (královna). Jednou zabloudil v lese při lovu a musel zde přenocovat. Při bloudění potkal královnu noci a ta mu řekla, že mu splní jedno jediné přání. Král si přál schopnost, která by mu umožnila číst v myslích lidí, co si skutečně myslí. Královna ho obdarovala svým vlasem a řekla mu, že pokud jej bude nosit u sebe, bude tuto schopnost mít. Král se druhý den vrátil na zámek a potkal svého nejlepšího přítele (bratra, dívku, rodiče – vybrat postavu dle potřeby). Ten ho radostně přivítal a objal. Král se mu zahleděl do očí a poznal, co si opravdu myslí a jeho přítel si myslel…

Co si myslel jeho přítel doopravdy? (důvěra v sourozence, rodiče, vrstevníky)

Ukázka č. 4

Je tomu již mnoho a mnoho let. Vypráví se, že kdysi žil mladík – dívka, který se doslechl o moudrém starci. Stařec měl žít daleko v horách, na nepřístupné skále. Dokázal prý odpovědět na každou otázku. Mladík se rozhodl, že se k němu vypraví. Byla to dlouhá cesta, na které musel překonat množství překážek. K starci se nakonec dostal a ten ho oslovil: Vítám tě. Musel jsi překonat dlouhou a strastiplnou cestu. Za odměnu mi můžeš položit jednu jedinou otázku. Ptej se…

Jakou otázku mladík položil starci? (co momentálně zaměstnává klientovu mysl)

Ukázka č. 5

Na vysokém stromě na samém vršku bylo ptačí hnízdo. Dostatečně velké a měkké pro malého ptáčka. Jeho rodiče se mu snažili zajistit potravu a tak stále odlétali a ptáček býval v hnízdě sám. Byl ale zvědavý na svět a neustále se vykláněl přes okraj hnízda, i když věděl, že to má zakázáno. Jednou se tak nakláněl, nakláněl, až vypadl z hnízda a spadl na zem do trávy.

Jak to dopadlo? (překročení zákazu, následek)

Ukázka č. 6

Kdysi dávno v daleké krajině, která již neexistuje, žil mladý princ (princezna). Všichni v jeho blízkosti si mysleli, že princ je nejšťastnějším člověkem na zemi, protože má všechno – mládí, bohatství, moc. Přesto měl princ přání, o kterém nikdo neměl tušení. Jednou se dozvěděl, že největší čaroděj světa dokáže vyrobit kouzelný nápoj, který člověku přičaruje schopnost, po které touží. Princ se vydal za čarodějem a výměnou za své království od něho získal kouzelný nápoj. Vypil a…

Co následovalo? (přání, tužba)

Příklad použití pohádky v praxi

Situace: dívka 15 let, rodiče rozvedení, matka zemřela, dívka byla od svých 4 let v DD. Otec se znovu oženil, v novém manželství se mu narodily dvě děti. Dceru z prvního manželství si vzal opět k sobě v 15 letech. Když byla v DD, udržoval s ní velice malý kontakt. Dívka si přála být u něho v jeho nové rodině. Asi dva měsíce bylo vše v pořádku, potom nastaly s dívkou problémy v chování. Ztratila zájem o školu, odmlouvala, byla tvrdohlavá, odmítala pomáhat v domácnosti. Nedokázala vysvětlit svou změnu v chování.

Byla jí nabídnutá tato pohádka:

Žil kdysi dávno v jednom království král a královna. Těm se narodila dcera, malá princezna. Zlá sudička jí prorokovala, že ji v 4 letech potká neštěstí. Král a královna se snažili malou princeznu od zlé sudby uchránit, nechali ji hlídat dnem a nocí. Ale nepomohlo to. Když princezna dovršila 4 roky, objevil se zlý čaroděj a unesl ji. Král a královna nechali svou dceru hledat, ale nenašli ji. Královna žalem zemřela. Protože království nemůže zůstat bez královny, král se znovu oženil. Narodily se mu dvě děti. Léta plynula. Princezna, která byla unesena čarodějem, žila u něho na chmurném zámku, kde se jí nelíbilo a stýskalo se jí po rodičích. V den, když měla 15 let, se jí podařilo utéci a dostala se zpátky na hrad ke svému královskému otci. Tam byla přivítána s velkou slávou a... Co bylo dál?

(Králová, Jaroslava. 1995, MPSV, ISBN 8085529157)