Neočekávejme změnu, pokud v sobě nosíme hněv vůči druhým. V našem životě je mnohem více lidí, kteří nás zranili a způsobili nám křivdy – předci, rodiče, příbuzní, sousedé, přátelé, spolupracovníci, životní partneři, děti a jiní. Je dobré se setkat s těmito lidmi a poprosit je o odpuštění. Odpuštění přináší požehnání a uzdravení do našeho života. Musíme odpustit i lidem, kteří odešli z tohoto světa. Musíme mnohdy umět odpustit i sami sobě a někdy i osudu, Bohu, nebo něčemu, v co věříme, že může ovlivňovat náš život.

4.5 Aktivita: Odpuštění

Účel aktivity: Změna vlastního postoje, odpuštěním nastává i změna na úrovni tělesné i na úrovni psychické. Rovněž se mění celý život člověka. Odpuštění znamená rozhodnutí nenechat si kazit život bolestnou minulostí.

Věk: 5+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1–2 hodiny

Pomůcky: Psací potřeby, papíry, barevné papíry, nůžky, lepidlo a jiný vhodný výtvarný materiál dle fantazie vedoucího (např. hlína, látky…)

Postup: Vedoucí požádá účastníky, aby si zavřeli oči. Po zklidnění jsou požádáni, aby se zamysleli, co pro ně znamená odpuštění, co si pod tímto slovem vlastně představí? Každý člen skupiny by se měl rozpomenout na konkrétní situace ze života, kdy někomu něco odpustil. Poté každý ztvární svůj obraz, představu (např. do podoby koláže, písemnou formou, vše namaluje apod.). Pak následuje vernisáž, kdy každý představuje svoje dílo. Ostatní mohou vše komentovat a doptávat se. Když svá díla představí všichni, požádá je vedoucí, aby se sesedli do kruhu a následuje reflexe.

Reflexe: Co je to odpuštění? Myslíte si, že je odpuštění důležité a proč? Myslíte si, že existují v životě věci, které nelze odpustit? Dokázali jste v životě někomu odpustit? Neodpustili jste někomu něco, co udělal – jaký vliv to má či mělo na váš život? Je pro vás těžké odpustit sám sobě? Hraje nějakou roli, zda si viník přiznal vinu, nebo ne?

Obměna: Každý si představí ve vizualizaci konkrétní situaci, která potřebuje odpuštění. Poté si účastníci (stále se zavřenýma očima) vezmou gumu a mažou s ní zlé vzpomínky, spojené s touto situací.

Reflexe: Jak se cítíte, když je stránka opět čistá?

Obměna: Každý napíše svůj příběh, který potřebuje odpuštění, na papír. Dětem mohou pomoct jejich rodiče. Pak se utvoří dvojice. Každý přečte svůj dopis. Pak se papíry špatných vzpomínek pálí, popel se ukládá do urny.

4.6 Aktivita: Na smiřování (Usmiřování)

Účel aktivity: Rozvoj empatie, sebepojetí, trénink odpuštění, rozvoj představivosti, nápaditosti.

Věk: 3+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 10–20 minut

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Ve dvojici – každý z dvojice položí na stůl levou ruku. Domluví se, která z nich bude předstírat, že je uražená a které se s ní pokusí usmířit. Lehkými doteky, přiblížením a oddalováním se pak beze slov rozehrává mezi oběma rukama situace usmiřování. Ruce jednají na základě našich aktuálních pocitů. Jak to dopadne, není předem dáno. Může dojít i k tomu, že se uražená ruka urazí ještě více, nebo se naopak ruce smíří. Záleží to na citlivosti obou a na taktu, na tom, zda chceme odpustit. Potom se dvojice vystřídají. Ruka prve uražená se bude nyní pokoušet o smír. Na závěr nastane varianta, kdy dojde k usmíření, oba aktéři se s úsměvem obejmou.

Obměna: Hru na usmiřování si můžeme zahrát také jako pantomimickou etudu v prostoru anebo i jako scénku se slovy (vyhodnocení situace – proč se stala, co jsme nezvládli a jak to příště zvládneme lépe...).

Reflexe: Jak jsme se při usmiřování cítili? Kdo udělal první krok? Přijal ho ten druhý hned, nebo se zaváháním? Měl druhý chuť se usmiřovat, popovídat si o tom?

4.7 Aktivita: Taška brambor

Účel aktivity: Změna vlastního postoje, sebepojetí, nácvik návyku odpuštění.

Věk: 4+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: Dle potřeby

Pomůcky: Psací potřeby (fixy), papír, sáček brambor, igelitová taška

Postup: Nejprve si vzpomeňte na každého člověka, který vám v životě ublížil. Jména si napište na papír. Poté vezměte brambory a na každou z nich napište pouze 1 jméno ze seznamu. Při každém jménu se vedoucí zeptá: chceš odpustit tomuto člověku, který ti ublížil? Pokud zní odpověď „ano“, brambora se jménem se odloží. Pokud zazní „ne“, brambora se jménem se vloží do igelitové tašky. Až se projde celý seznam, účastníci dostanou pokyn, aby igelitovou tašku nosili od této chvíle všude s sebou a nesmí ji nikde odložit. Toto „závaží“ s sebou musí nést do školy, musí ji mít při posteli, když jdou spát, musí ji nést i do koupelny, ke stolu i ke hře. Taška se stává od této chvíle součástí hráčů. Je dobré dle možností hrát tuto hru po dobu 1 týdne (dospělí ještě déle), než se pak rozhodnou odpustit.

Reflexe: Námaha, která je nutná na přenášení tašky ukazuje, jak velké duchovní břemeno neodpuštění je. Všude jde s námi, nemůžeme ho někde zapomenout nebo někde nechat. Po nějaké době se brambory začnou rozkládat. Toto cvičení je metaforou k duchovnímu životu s neodpuštěním. Ukazuje, co se děje, když člověk nechce opustit negativitu a bolest. Mám igelitovou tašku plnou, či prázdnou? Bylo pro mne nošení tašky námahou?

4.8 Aktivita: Rozhodl jsem se odpustit

Účel aktivity: Naučit se postupnými kroky dojít k odpuštění, uklidnit nitro postiženého a zbavit vzájemný vztah nevraživosti, hořkosti a nenávisti (nepřátelství a pomstychtivosti). Odpuštění je způsob, jak zabránit tomu, aby nám minulost diktovala, jak má vypadat budoucnost.

Věk: 9+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1–2 hodiny

Pomůcky: Psací potřeby, papíry

Postup: Vezměte list papíru a napište pod sebe jména lidí, kteří vás psychicky zranili. Někdo vás zradil, zklamal vaši důvěru, pomluvil vás, nebo jinak poškodil. Uveďte i jména těch, kterým si myslíte, že nikdy v životě neodpustíte. Většinou půjde o lidi, kterým jste dali srdce a důvěru a zklamání bylo velmi hluboké.

1. První krok – vezměte jednoho člověka z tohoto seznamu a na druhý list napište svou povídku o tom, co se stalo, jak to bylo, jak se zachoval, co dělal, jak se vás to dotklo. Své negativní pocity, které jste při tom zažili, vypište co nejrealističtěji a nejdramatičtěji. Neberte si při tom servítky. Poté si zkuste představit, že jste tento list papíru pustili po vodě a voda ho odnesla. Pro jistotu si tento list ještě jednou přečtěte a potom ho spalte. Popel spláchněte.
   
   Máte-li představivost, můžete namluvit svou nenávist k viníkovi do imaginárního (ve fantazii vymyšleného) balonu naplněného heliem. Ten potom pusťte a dívejte se, jak mizí v oblacích. V tomhle cvičení je důležité nedržet v sobě bolestné pocity křivdy, je zapotřebí se jich zbavit a nelpět na minulosti, na pocitech sebelítosti a pocitech ukřivděnosti.
   
   
2. V povídce jste sami sebe vylíčili jako oběť, nyní se rozlučte s představou, že jste oběť, a nahraďte ji představou nadějnější. Zkuste si uvědomit, že jste člověkem, který má svou hodnotu, který je též chybující, ale snaží se vzdor tomu všemu vstát, když padl a vyhýbat se chybám podobným těm, které udělal. Uvědomte si, že jste schopni změnit svůj postoj jak sami k sobě, tak k druhým lidem. A nejen to. Uvědomte si, že jste schopni dát druhému člověku dar – i tomu, kdo vám něco zlého udělal. I tomu jste schopen dát jím zcela nezasloužený dar ve formě odpuštění. Dokážeteli to, dá vám to pocit jistoty a sebevědomí. Pak již nemusíte mít pocit, že jste bezmocnou obětí. Toto poskytnutí daru tomu, který by jinak zasloužil odplatu, za to, co vám udělal, vám může dodat sebedůvěru a zvýšit vaše sebehodnocení. Může vás to postavit na nohy.
   
   
3. ZMĚNA POSTOJE – představte si klidnou krajinu, u moře, na horách, soustřeďte se na mír a klid v této krajině. Po dobu 10–20 minut zůstaňte zcela v klidu. Uvolněte se. RELAXUJTE. Uvědomte si, že máte svobodu rozhodnout se s něčím nesouhlasit, něco odmítnout, změnit apod. ODPUŠTĚNÍ JE VĚCÍ ROZHODNUTÍ. Zamyslete se nad tím, jaké následky bude mít pro vás osobně vaše rozhodnutí vzdát se snahy o odplatu a odpustit.
   
   Uvědomte si, že máte svobodnou vůli rozhodnout se podle svého uvážení a že nejste naprogramováni.
   
   Nemá smysl donekonečna hledat chyby ani na sobě, ani na druhých lidech.
   
   Nemá cenu zraňovat se nebo odsuzovat druhé nebo sebe.
   
   Vnímejte své bližní jako lidi toužící po lásce, u nichž tato touha často není uspokojena, a proto dělají zlé věci.
   
   Snažte se vidět spíše své šťastné chvíle, než ty špatné.
   
   Snažte se vidět situaci jako příležitost se něco naučit, zdokonalit, osobnostně dozrát.
   
   Uvědomte si, že jde o to změnit zlobu, zlost a nenávist v lásku.
   
   Lpění na ukřivděnosti a nesmiřitelnosti je cestou k vlastnímu utrpení.
   
   Máte možnost si vybrat, na co chcete myslet (mozek dostane pokyn – potřebuji odpustit – a on poslechne…).
   
   Věřte, že si zasloužíte být šťastni.
   
   Věřte, že láska je nejúčinnější lék na světě.
   
   Věřte, že někteří lidé, které potkáte, mohou být vaším učitelem sebeovládání a trpělivosti.
   
   Věřte, že odpuštění je klíčem ke štěstí.
   
   Rozhodněte se, že je lepší být šťastný než 100% spravedlivý (podle vašich představ).
   
   Stanovte si jasně cíl svého snažení – zbavit se břemene těžkých myšlenek, mít pokojnou mysl a něco pro to udělat.
   
   Věřte, že odpuštění je cestou k nadějnému životu pro vás i druhé lidi.
   
   
4. Napište osobě, která vám něco zlého udělala, dopis. V něm jí vypište vše o tom, jak celou věc (kritickou událost) chápete, v čem vidíte „nefér“ jednání viníka, co si o tom myslíte. Odpuštění neznamená, že schvalujete to, co vám druhý člověk udělal. Formulujte to velice pečlivě. Nebuďte viníkovi morálně nadřazeni – a že mu velkopansky odpouštíte. Nehrajte si na milostpána, který velkodušně viníkovi uděluje milost. Napište to citlivě, osobně a intimně. Dopis si dvakrát přečtěte a zalepte. Dopis nemusíte odesílat. Podstatné není říci větu já vám odpouštím, ale budete se CHOVAT JINAK – s úctou a respektem, i když zpočátku ve vašem chování bude jen povinná lidská úcta, která se projeví, že se mu nevyhnete, že odpovíte na pozdrav. Bez úcty v jednání to opravdové odpuštění nebude.

Domácí cvičení: Totéž udělat pro situaci, kdy vy jste něco druhému udělali, byli jste sami viníkem. Udělejte si seznam lidí, kterým jste ublížili, kteří na vás budou mít nedobré vzpomínky, i když budete tento seznam psát neradi. Jde o to se NAUČIT NEJEN ODPUŠTĚNÍ DÁVAT, ALE TAKÉ O ODPUŠTĚNÍ POŽÁDAT.

Reflexe: Co pomáhá odpuštění? (čas, schopnost obou jednajících změnit obraz sama sebe, schopnost nestavět sebe sama do středu pozornosti atd.) Odpuštění ulehčuje životní břímě. Radujte se z toho pocitu, který po odpuštění zalije celé vaše bytí z pocitu klidu a míru, které odpuštění přináší. Uvědomte si, že tím, že odpustíte druhému člověku, ulevíte v první řadě sami sobě. Na odpuštění není nikdy pozdě.