Je to respektující a účinná dovednost pro situace, kdy je druhý člověk v negativních emocích. Je to přijetí jeho pocitů. Člověk má právo cítit se tak, jak se právě cítí. Většina lidí vnímá empatickou reakci jako jakýsi kruh bezpečí. Jsme vyslechnuti, nikdo nás nezpovídá ani nehodnotí, můžeme sami přemýšlet, co dál. Přitom cítíme porozumění a podporu, ať už se rozhodneme jakkoli. Většinou se naše emoce postupně ztišují. K sebeobviňování, sebelítosti ani svalování viny po empatické reakci nedochází. Schopnost empatie je vrozená, empatické reakci se však potřebujeme učit od druhého člověka. Empatie se definuje jako schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhého člověka. Děti, kterým se dostává neempatických reakcí, se jim sociální nápodobou učí, používají je a až jednou budou dospělé, budou je předávat zase svým dětem. Při empatických reakcích je ale rovněž důležité být si jistý vlastní identitou.

Strategie přístupu

Pojmenování emocí je klíčovou složkou empatické reakce u dětí. Pomáhá jim rozvíjet schopnost uvědomovat si, co cítí, což je předpoklad toho, aby se své emoce naučily zvládat. Empatická reakce se vyjadřuje pomocí oznamovacích vět, nikoli otázkou. Na konci věty mohou být pomyslné tři tečky, kterými dáváme druhému prostor, pokud by chtěl reagovat (standardní reakce: To muselo být těžké… Myslel sis, že… Ty ses tak těšil na… Ty jsi moc chtěl…)

2.22 Aktivita: Empatie a vzájemné pochopení

Účel aktivity: Rozvoj citu pro empatii a vzájemné pochopení.

Věk: 4+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: ½ hodiny

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Požádejte dítě, ať odpoví na následující otázky:

Jak by ses cítil/a, kdybys byl/a…

• pejsek, kterého malý kluk tahá za ocas
• dítětem ve třídě, se kterým si nikdo nechce hrát
• odhozenou hračkou
• autíčkem, do kterého někdo kopne
• kopečkem zmrzliny
• maminkou, které jsi lhal/a a ona ví o tvé lži
• kamarádka, která tě pomluvila

Reflexe: Bylo dítě schopno pojmenovat pocity u jednotlivých zadání? Bylo to pro něj složité, nebo naopak jednoduše se vcítilo do předložených situací?

2.23 Aktivita: Empatie

Účel aktivity: Rozvoj citu pro empatii.

Věk: 10+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1 hodina

Pomůcky: Papíry, psací potřeby, seznam charakteristik bez pomůcek

Postup: Vedoucí skupiny zahájí hru instrukcí: „Vyzkoušíme si vaše předpoklady vcítit se a odhadnout charakteristiky některých lidí, schopnost empatie.“

Jeden člověk se postaví doprostřed a řekne své křestní jméno. Vedoucí poté postupně čte deset charakteristik. Ostatní účastníci se snaží odhadnout, která odpověď je správná a své domněnky si zapisují. Postupně se takto vystřídají všichni členové skupiny. Následuje hodnocení, kdy se každý jedinec vyjádří k tomu, která odpověď je správná (nad 50 % správných odpovědí lze považovat za úspěch). Opět probíhá vyhodnocení.

Seznam možných charakteristik (je možné přidat další možnosti):

• Jsem důvěřivý (věřím lidem) – jsem nedůvěřivý
• Se starostmi se ostatním svěřuji lehce – nerad se ostatním svěřuji
• Jsem spíše samotář – jsem společenský, cítím se nejlépe mezi lidmi
• Rád riskuji – vyhýbám se riskantním situacím
• Mluvit před publikem mi nevadí – nerad mluvím před publikem
• Jsem optimista – věřím, že vše dobře dopadne – jsem pesimista, vidím vše spíše černě
• Spím dobře – spím špatně yy Jsem ženatý/vdaná – jsem svobodný
• Hraji na hudební nástroj – nehraji na nástroj
• Jsem výbušný, snadno se rozzlobím – jsem spíše klidný, nerozhněvám se tak snadno

Reflexe: Podařilo se vám ostatní dobře odhadnout? Co odhad usnadňovalo? Jaké jste používali strategie? Pozorování druhých, logický odhad vzhledem k věku, pohlaví, komu se tentokrát nedařilo, kdy se nám obecně vcítění daří lépe a kdy hůře (závislost na našem aktuálním psychosomatickém stavu, v jakém kolektivu – známost druhého, blízkost druhého apod.).

2.24 Aktivita: Rodinná nebo skupinová hra zaměřená na naslouchání

Účel aktivity: Hledání společného náhledu na věc je snazší, jestliže v rodině nebo ve skupině existují podpora a vstřícnost. Pro vybudování tohoto druhu atmosféry je nutné, aby se členové rodiny nebo skupiny naučili vzájemně respektovat právo druhého na rozdílný názor a na to, aby se v rámci určitých omezení podle svého názoru i choval. Hra zaměřená na naslouchání je navržena tak, aby pomohla lidem k tomu, aby byli otevření, vstřícní a chápající jiné názory, i když s nimi třeba vnitřně nesouhlasí. Cílem tohoto cvičení je pomoci člověku, aby více porozuměl náhledu jiného člověka namísto toho, aby se pokoušel změnit jeho názor útokem nebo debatou.

Věk: 9+

Počet osob: Členové rodiny nebo 9–12

Doba trvání: 30 minut

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Pro uvedení do hry vedoucí vybídne ostatní, aby písemně doplnili několik vět. Dvě z nich jsou:

• „Nejlépe se cítím, když jsem ve skupině lidí, kteří…“
• „Nejhůře se cítím, když jsem ve skupině lidí, kteří…“

Když všichni doplní nedokončené věty, vedoucí požádá přítomné, aby se rozdělili do skupinek po třech. Na jednoho člena skupinky soustředí plnou pozornost druzí dva členové po dobu 5 minut. Během této doby bude člověk v centru pozornosti mluvit o svých myšlenkách nebo zkušenostech vztahujících se k danému tématu. Spolupráce ve skupině se řídí následujícími pravidly:

1. Pravidlo pozornosti – Každý člověk by měl být v centru pozornosti po dobu 5 minut. Nedovolte, aby se pozornost přesunula jinam, dokud neskončí časový limit, nebo pokud sám člověk v centru pozornosti nebude chtít skončit. Přirozeným způsobem udržujte s tímto člověkem vizuální kontakt. Můžete klást otázky, které nezaměří pozornost na jiného člena skupiny.
2. Pravidlo přijetí – Buďte srdeční, podporující a vstřícní k člověku, na kterého je soustředěna pozornost. Přikývnutí, úsměvy a výrazy porozumění, pokud jsou zdvořile vyjádřeny, podpoří komunikaci. Když s ním nebudete souhlasit, nevyjadřujte svůj nesouhlas, nebo negativní pocity během diskuzní části hry. Na to bude čas později.
3. Pravidlo vyjasnění – Zkoušejte porozumět člověku, na kterého je soustředěna pozornost – jeho postoji, pocitům, názorům. Položte mu otázky, které mu pomohou vyjasnit důvody jeho pocitů. Dávejte pozor, aby otázky nepřesouvaly pozornost na vás, nebo nevyjadřovaly vaše negativní pocity vzhledem k člověku v centru pozornosti nebo k tomu, co říká.

Každý člověk dostane kopii těchto pravidel. Vedoucí hry je důkladně vysvětlí.

Tato hra se může používat téměř při každém cvičení, které vyžaduje diskuzi rodiny nebo malé skupiny. Učí opravdu naslouchat. Později se pravidlo pozornosti může vypustit, když bude potřeba povzbudit živější diskuzi. Po dokončení hry, zvláště při prvních pár použitích, může vedoucí navrhnout, aby sami sebe i druhé oznámkovali od 1–5 podle toho, jak byli schopni dodržovat 3 pravidla. Toto oznámkování by potom měli lidé prodiskutovat v malé skupince a pomoci druhému, aby byl opravdu každý schopen naslouchat a rozumět pocitům a myšlenkám druhého. Až hráči oznámkují sebe i jeden druhého podle toho, jak se jim podařilo dodržet pravidla, může se vyčlenit nějaký čas na to, aby mohli reagovat na sdělení druhých. Vyjádří svůj souhlas, nebo nesouhlas a probírají různé možnosti pohledu.