Model organizování sociálního prostředí je sociální koncept společnosti, kterou vnímáme v tom nejširším slova smyslu, a adresáti aktivit modelu můžou být různé cílové skupiny; senioři, osoby se zdravotním postižením, osoby bez přístřeší, rodiny s dětmi. Model je popsán jako konkrétní aktivita, kterou můžeme v určité lokalitě (obec, část obce) realizovat; je určitým druhem inovativních činností v sociálních službách, které můžou doplnit stávající sociální služby. Organizování sociálního prostředí bezprostředně souvisí s koncepcí sociální politiky státu, která mj. analyzuje procesy tvorby a realizace politik týkajících se vztahů občanů, jejich sociálně ekonomických podmínek života.

Jak porozumět pojmu modelování sociálního prostředí?

Musíme vycházet z obsahu pojetí sociálního prostředí, které má širší význam a nevztahuje se jenom na jednotlivce, ale na celou skupinu obyvatel, lokalitu. Modelování sociálního prostředí také znamená tvořit, upravovat, aktivizovat, inspirovat občany v dané lokalitě tak, aby měli zájem sami se podílet na společenském a sociálním rozvoji dané lokality.

Sociální práce nemůže sama zajistit princip modelování určité lokality, lokálního prostředí obce či města. Ne všechno, co souvisí s rozvojem obce, patří do oblasti sociální práce, ale přísluší orgánům obce, nebo jiným institucím, které k tomu mají své struktury. Každá obec má své představitele, do jejichž náplně práce patří oblast sociálního rozvoje obce.

Nástroji lokální sociální politiky jsou:

• Komunitní práce
• Komunitní plánování
• Projekty
• Podpora prevence
• Těsná spolupráce s úřady práce – hlavně s rodinami, které jsou dlouhodobě na dávkách pomoci v hmotné nouzi
• Spolupráce s úřady práce při hledání řešení uplatnění osob mladistvých, případně osob, které předčasně ukončili střední školu
• Spolupráce s úřady práce, kurátorem pro dospělé osoby při realizaci pomoci rodinám, jejichž člen se vrací z výkonu trestu odnětí svobody
• Průběžná spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí

Tyto nástroje v praxi lze rozvíjet, a to za účasti všech subjektů, institucí, které se na lokální sociální politice podílejí, včetně obcí. Subjekt, který se rozhodne pro vytváření koncepce modelování prostředí, jeho činnost můžeme nazvat „metodou prostředí“. Cílem je rozvoj prostředí v zájmu občanů, což obnáší rozeznání potřeb v daném prostředí a také diagnostika prostředí, která může být realizována formou projektu, případně zadáním ze strany obce.

Obecně činnosti, aktivity můžou být realizovány prostřednictvím pracovní skupiny, která se bude skládat nejenom z konkrétních odborníků pro danou činnost, ale sociálních, terénních pracovníků a komunitních sociálních pracovníků.

K vytvoření konceptu Modelu organizování sociálního prostředí nás inspirovaly myšlenky Mary Richmondové, která byla základním stavebním kamenem budování sociální práce a byla známa svou schopností organizovat komunity, rozvíjet praxi v oblasti caseworku (případové práce), rozvoje profesionální sociální práce. Hledala příčiny chudoby a sociálního vyloučení v interakci mezi jednotlivcem a jeho sociálním prostředím. Richmondová se dlouhodobě věnovala komunitní práci, vytvářela komunitní centra, ve kterých později probíhala i edukativní činnost lidí žijících v komunitě/ komunitách, jak rovněž vzdělávání dobrovolníků z řad obyvatel komunity.

Model organizování sociálního prostředí v lokalitě, který je dále rozpracován, se zaměřuje na problematiku rodin s dětmi, tj. sociální práce s rodinami, ať už ve skupině, nebo s jednotlivými rodinami, podle povahy řešeného problému.

Poznání sociálního prostředí, ve kterém rodiny žijí, nám umožní vytvářet různé koncepty a formy práce s rodinou a dětmi v jejich prospěch. Jednou z mnoha koncepcí práce s rodinou, v rámci Modelu organizování sociálního prostředí, je vytvoření Komunitního klubu pro rodiče a děti. Je systémem, který má preventivní charakter v dané lokalitě, ale nejenom (může být využitý i v jiných částech obce, města).

Pomůže zmírnit dopady vyloučení rodin ze sociálního společenství, zabránit výskytu negativních jevů u dětí a rodin, zvýšit kvalitu života rodin směřující k jejich zplnomocnění při řešení svých životních situací, nastartovat systém sociálního fungování rodiny, zabránit situacím, kdy dítě musí být odloučeno od rodiny. Ve své podstatě projekt také pomáhá sanovat rodiny.

Chceme-li modelovat sociální prostředí a poznávat nebo ovlivňovat sociální kontext, ve kterém jedná a vyvíjí se člověk a jeho vztahy, musíme nejdříve porozumět základním pojmům, které s prostředím souvisejí. Je to důležité z několika důvodů: bez znalosti základních pojmů jen stěží můžeme realizovat diagnostiku prostředí na lokální úrovni a jeho vliv na procesy, které se v daném prostředí vyskytují a které ovlivňují vzájemné interakce mezi jednotlivými členy dané společnosti, rodiny, které jsou součástí daného společenství. Pro sociálního pracovníka to znamená, že z perspektivy sociálního prostředí, které můžeme chápat jako sféru participace (participace znamená podílet se na něčem, účastnit se něčeho spolu s ostatními), se sociální pracovník při práci se sociálním prostředím ocitá v roli pozorovatele i účastníka. Pokud totiž sleduje a pojmenovává vztahy mezi klientem a dalšími účastníky jeho sociálního prostředí, stává se spolutvůrcem kontextu jeho života. Sociální pracovník je v roli pozorovatele, který sleduje, jak životní podmínky, podmínky sociálního prostředí ovlivňují klienta nezávisle na jeho vůli. Sociální pracovník může sledovat, v čem a jak je klient na svých životních podmínkách závislý. (Musil, str. 213 in Matoušek)