Hudba zmírňuje strach a stimuluje nejstarší struktury mozku. Může tak probudit a uvolnit prapůvodní impulzy a tvůrčí instinkty, které vedou k novým a optimálnějším způsobům chování.

Přírodní národy se účastnily obřadů se zpěvem a tancem. Tvořivá činnost jim pomáhala udržovat si zdravou svěží mysl a duševní rovnováhu. Lidé se tak učili ve stylizovaných situacích při tanci a rytmickém pohybu „myslet tělem“ a hudba a rytmus byly používány jako léčivé prostředky.

Strategie přístupu

Pomocí příběhu ukázat možnost, jak lze pomocí hudby zvládnout konflikt.

„Konsonance
… to byl jednou binec ve sboru – bylo to v létě, horko, děti byly nesoustředěné, a tak to tam najednou mezi dvěma rukama začínalo jiskřit. Došlo to skoro až do takové mezní situace, že tam přestávala všechna legrace. Byla to tedy výjimka, ale tehdy prostě došlo ke konfliktu. A tak jsem vzal ty dva a říkám: „No dobře, tak mi to teďka ale zazpívejte…!“ Napřed koukali, jestli jsem nespad z višně, ale pak mi museli ty věci, které si předtím říkali, všechny zpívat. A ono je to daleko těžší, když má člověk někomu vynadat ve zpěvu. Je to daleko těžší, než ho normálně poslat někam. Dětem se to tak zalíbilo, že to potom dělaly běžně. Když se dva někdy nemohli spolu dohovořit, začali na sebe zpívat. Jeden třeba zazpíval: „Ty už mě néééštvi!“ nebo „Co mi to děláááááš!!!!! A tak podobně. Je zajímavé, že zazpívat pozitivní sdělení jako: „Já tě mám rád“ a „To je paráááááda…“ to by ještě šlo. Ale zazpívat někomu: „Ty už mě néééštvi…!“ to je těžší. To není jenom tak. Člověk se zaprvé trošičku stydí a je to také jistý druh dramatického projevu, který on musí dostat do zpěvu. Bylo to hezké a když se děti chytly, a začaly si s tím hrát, tak vznikaly až takové miniopery. A byla docela legrace, když to někdy začaly prožívat. Takže ta agresivita se tím trošičku obrušuje, myslím si. U lidí, kteří zpívají profesionálně, je to něco jiného. Tam by to asi nefungovalo, protože oni už tu formu dobře znají, ale neprofesionálové a děti, pokud přistoupí na tuhle hru, tak většinou u nich dojde k nějaké … k nějaké té … konsonanci.“

2.19 Aktivita: Hra na operu

Účel aktivity: Rozvoj muzikálnosti, mluvy, komunikace a všech prvků hudebně-dramatického projevu

Věk: 5+

Počet osob: 12 a více

Doba trvání: 30 minut a více

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Přečteme úvodní příběh, poté se účastníci rozdělí na 2 skupiny.

Jedna skupina bude představovat obyvatele Pampadálie, druhá turisty. Skupina vymýšlí a hraje situace, kdy se turisté setkávají s místními. Ptají se jich na cestu, na zámku je zpívající průvodce, v restauraci servírka. Policista zpívá na zloděje, i prodavači a zákazníci se v obchodě domlouvají zpěvem. Maminka se zlobí na dítě, ale celou situaci mu zazpívá. Po společné debatě si pak účastníci hry spojením několika zdařilých situací vytvoří příběh, vlastní malou operu.

Vstupní text: Za devatero horami a lesy je země Pampadálie, kde si lidé zpívají. Nejenom písničky, oni si tím zpíváním i povídají. A cokoli byste chtěli říci, musíte zlehka zazpívat. Představte si, že jste v takové zemi.

Reflexe: Jak se účastníkům řešily situace ze života zpíváním? Je rozdíl v prožívání určité situace tehdy, když se hovoří a nebo jen zpívá?

2.20 Aktivita: Šarády

Účel aktivity: Rozvoj citu pro signály řeči těla, empatie.

Věk: 3+

Počet osob: 8–18

Doba trvání: 30 minut a více

Pomůcky: Bez pomůcek

Postup: Hráči se rozdělí do malých skupin a každá se potají domluví na určité známé písni. Její děj potom beze slova předvádí ostatním. Když svoji hru dokončí, diváci mají uhodnout název písně. Komu se to podaří, získává bod. Pak si všichni píseň zazpívají a na řadě je další skupina.

Reflexe: Bylo těžké uhodnout píseň? Bylo snadné, či spíše ne vyjádřit text písně pouze řečí těla? Umíme číst v řeči těla druhých?

2.21 Aktivita: Skleničkofon

Účel aktivity: Rozvoj hudebního vnímání, citu pro intonaci a rytmus. Rozvoj sebevědomí. Rozvoj kreativity. Trénování odhadu. Rozvoj zručnosti – přelévání tekutin.

Věk: 2+ ve spolupráci se starším (5+)

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 30 minut

Pomůcky: 6–8 skleniček, voda např. ve velké pet lahvi, lžička, tužka nebo hůlky na hraní

Upozornění: Je potřeba dávat pozor, ať malé děti nebouchají do skleniček hodně, ať se skleničky nerozbijí. Je potřeba mít také po ruce hadr, ať můžeme rychle zareagovat na případnou nehodu při přelévání vody do skleniček.

Postup: Skleničky si postavíme před sebe. Do skleniček naléváme vodu tak, ať v první je nejméně vody, ve druhé trošku více, a tak postupně v každé skleničce má být více vody a v té poslední nejvíce. Na skleničky postupně zkoušíme cinkat lžičkou. Postupným přeléváním vody, upravováním množství vody v jednotlivých skleničkách se snažíme náš „hudební nástroj“ naladit. Výsledkem by měla být stupnice. Na závěr si může každý nacvičit nějakou melodii a tu pak zahrát.

Obměna: Starší děti mohou hrát písničky a jejich okolí může hádat, kterou písničku hrají.

Obměna 2: Zkusíme zadat „hudebníkům“, aby zkusili zahrát různé tipy melodií. Smutnou, veselou, podzimní, kočičí, počítačovou.

Reflexe: S účastníky diskutujeme, jak se komu práce dařila, jak jim šlo jednotlivé nástroje vyladit.

Odměna: Na konci zkusíme na „nejlépe vyladěný nástroj“ zahrát jednoduchou, známou písničku a s ostatními si ji zazpívat.