Sociální znevýhodnění je v kategorii označující širokou škálu příčin neúspěšnosti dětí/žáků z nezdravotních důvodů, které mají příčinu mimo školu v přirozeném sociálním zázemí dítěte nebo pramení z jiných životních okolností v životě dětí. Tyto skutečnosti dítě nemůže ovlivnit a stávají se pro ně přítěží v jiné sociální realitě. Sociální znevýhodnění je velmi široká kategorie, která je jak v teorii, tak v praxi definována trochu jinak, podle zájmů, zkušeností a cíle toho, kdo termín definuje. Termín „žák se sociálním znevýhodněním“ je pojem, který byl do české školské legislativy zaveden v r. 2004 k identifikaci dětí, kterým náleží zvýšená míra podpory a podpory v prostředí školy. Tyto děti/žáci, kteří nám selhávají ve vzdělávání, nejsou zdravotně postižení, dlouhodobě nemocní, případně jim není diagnostikována některá ze specifických poruch učení a chování.

Skupinou rodin a dětí sociálně znevýhodněných se zabývají i další vědní disciplíny (pedagogika, zdravotní vědy, psychologie, sociologie, sociální práce).

Kvalita rodinného zázemí významně určuje úroveň socializačního procesu, který se odvíjí od prvních dnů narození dítěte. Veškeré poznatky o proměně současné rodiny, obsahových změnách funkce rodiny, rodinné stability, početnosti členů rodiny a její struktury – výchova a vývoj dítěte v běžné fungující rodině stále představuje optimální způsob výchovy dítěte, který je obtížně nahraditelný.

Hodnota socio-kulturního rodinného zázemí, rodinné výchovy, podněcující výchovná péče umožňující rozvoj individuálních možností dítěte, stále stoupá na významu. Hodnota rodinného zázemí vystupuje jako jeden ze základních diferenciačních faktorů připravenosti dítěte k sociální otevřenosti podnětům ze širšího sociálního prostředí, ovlivňuje schopnost vychovávaného participovat na aktivitách a v neposlední řadě určuje, na co všechno je dítě připraveno a co je schopno zúročit pro seberealizaci ať v oblasti zájmové, vzdělávací, profesní přípravy, osobnostního růstu a životních perspektiv.

Ne všechny děti jsou vychovávány v sociálně příznivých podmínkách. Sociálně nepříznivé až sociálně znevýhodněné prostředí rodinného zázemí ovlivňuje výchovný způsob vedený v této rodině. Mnohé výzkumy potvrzují, že tyto děti jsou díky nepříznivé kvalitě výchovného prostředí a jejího působení na vývoj dítěte znevýhodnění na „startovní čáře do společnosti“ a to takovou měrou, že těmito důsledky je významně ovlivněná kvalita dalších možností seberealizace ve společnosti. Ohrožující rizikové faktory rodinného zázemí pro výchovu dítěte je obtížné včas zachytit, neboť probíhají v hluboké intimitě rodinných vztahů, prosazují se velmi zprostředkovaně v chování dítěte. Často jsou zjišťovány až v souvislosti s projevem závažných problémů v chování dítěte ve škole, na veřejnosti nebo v podobě partnerských vztahových problémů rodičů. Můžeme rozlišit některé faktory, z nichž jde usuzovat na poruchy socializačního procesu, nepříznivé podmínky v rodině. Znalost těchto faktorů je důležitá, zvláště pro sociální diagnostiku a práci s rodinou.

Významné faktory v rodině (ty nejdůležitější)

• Partnerské neshody různého druhu ovlivňující kvalitu péče a pozornost věnovanou dítěti. Dítě nevyrůstá v prostředí stálém a především toto prostředí je pro něho nesrozumitelné.
• Časté změny výchovného prostředí
• Nedostatek vzájemně (emotivně) sdíleného díky chudosti podnětů, přílišné zaujatosti rodičů jinými problémy nebo orientaci na jiné oblasti života, než je výchova dětí a rodinný život. Nedostatek vzájemnosti, interakce emotivně sycené
• Nízká vzdělanostní úroveň rodičů, hodnotově a sociálně chudé výchovné klima, uzavřenost vůči širším sociálně kulturním vztahům, symbolům, hodnotám
• Nezaměstnanost jednoho z rodičů nebo obou rodičů v důsledku neuplatnění se na trhu práce
• Nekompetentnost ve výchovné rodičovské roli
• Závislosti jednoho z rodičů, pobyt ve VTOS
• Chudoba, nezajištění potřeb dítěte

Faktory, které ovlivňují vzdělávání a osobnostní charakteristiky

• Retardace sociální vyzrálosti pro vstup do vzdělávání
• Vzdělávací problémy v důsledku sociální zanedbanosti, nízké úrovně sociální kultivovanosti
• Motivační chudoba (úroveň hodnotového systému, duchovního bohatství)
• Nízká úroveň volního úsilí, volních vlastností, nezájem, útěk od situace neúspěchu, od knoflíků
• Výchovné kázeňské problémy
• Silný individualismus, bez plnění povinnosti, nedostatečně rozvinutá úroveň odpovědnosti, únikové jednání až infantilní, nadbytečné užívání obranných mechanismů, nízká úroveň autoregulace, poruchový sebeobraz (mezery v sebereflexi)
• Psychopatologické charakteristiky psychiky: psychosociální nevyzrálost, v pozdějším věku výskyt závislosti, především na drogách, různého druhu deviace

Kromě uvedených faktorů je zapotřebí blíže vyspecifikovat jeden z mnoha, tj. chudoba dětí žijících v sociálně znevýhodněném prostředí. Fenomén chudoby jako sociální událost je pro sociální politikum, sociální práci a jiné vědní disciplíny mimořádně významnou kategorii. Chudoba je krajní variantou nerovnosti. Nevyjadřuje pouze deprivaci v příjmech a ve spotřebě. Je to současně sociální status, sociální vztah a životní pocit. Při řešení chudoby se musíme zaobírat nejenom funkcí rodiny, ale také mapováním potřeb rodiny, potřeb dítěte.

Chudoba rodin je nejčastěji spojována s nedostatečnými příjmy, nezaměstnaností, nízkou vzdělanostní úrovní rodičů, pauperizací těchto rodin, se sociálním vyloučením apod. I když základní charakteristiky chudoby u dospělých a dětí se můžou jevit jako stejné, chudoba dětí má multidimenzionální rozměr, je problémem do budoucna a zážitky z dětství prožitém v chudobě se často přenášejí do dalších generací. Chudoba dětí je závažnějším problémem než chudoba dospělých, protože děti nemůžou ovlivnit okolnosti svého života. Autoři Feinsten (2003), Kiernan a Mensach (2009), zkoumali vliv života v permanentní chudobě na kognitivní vývoj a chování dětí. Našli souvislost mezi chudobou a intelektuálním vývojem dětí v raném dětství a jejich chováním (Gojová 2014, s. 17). Obecně můžeme uvést, že riziko chudoby a sociálního vyloučení v dospělosti do určité míry začíná již v dětství a významně ovlivňuje další vývoj osobnosti jedince.

Způsoby měření chudoby, jak je známe z odborné literatury, se zaměřují na příjmovou stránku rodiny a důrazem a materiální aspekty chudoby, co nám neumožňuje postihnout některé fenomény, související s chudobou dětí, tj. jak děti vnímají svou chudobu, jak ji prožívají emocionálně, neznáme jejich vnitřní pocity zranitelnosti, které mají místo v průběhu jejich vývoje (prozatím nemáme relevantní výzkumy). Zásahy státu prostřednictvím sociální politiky, formou nejrůznějších sociálních transferů, které rodinám ohroženým chudobou, kompenzují jejich nedostatečnou příjmovou situaci, jsou určeny celé rodině, jejichž součásti jsou děti, které tvoří „doplněk“ pro daný transfer – sociální dávku.

Jak vyplývá z výzkumu prof. Sirovatky (2015, VÚPS, s. 129), nízkopříjmové domácnosti vychovávající děti, volí strategii přizpůsobení se omezeným možnostem, tj. uspořit, kde se dá. Většinou, jak autor uvádí, je to úspora na jídle, oblečení pro děti, hračky, knížky, časopisy a další aktivity.

Nabízí se otázka, jak definovat dětskou chudobu, děti v chudobě. Americká socioložka Jenni Marshal, která se zabývá dlouhodobě problematikou chudoby dětí, specifikuje a rozlišuje následující pojmy: child poverty (dětská chudoba) a childhood poverty (děti v chudobě). Vysvětluje, že pojem „dětská chudoba“ často implikuje vnímání těchto dětí jako skupinu mezi ostatními chudými jedinci, která je homogenní. Znamenalo by to, že zkušenosti s chudobou u všech dětí jsou stejné. Autorka dále uvádí, že takový náhled na problematiku dětské chudoby není správný, neboť je zapotřebí rozlišovat potřeby dětí podle věku, pohlaví, sociálního prostředí apod. Pojem „dětí v chudobě“ vysvětluje z pohledu vývoje dítěte, významu dětství v životě jedince v jednotlivých vývojových cyklech chudoby, přenos deprivace chudoby do dalších generací.

Dítě vyrůstající v chudobě se stává chudobnou, pasivní dospělou osobou, která opět vychovává své děti v chudobě. Děti vyrůstající v chudobě mají odlišné životní zkušenosti, vyskytují se častěji nemoci, sociální stigmatizace zvláště ve vztahu k vrstevníkům, snížený společenský status, malé sebevědomí, stres, strach, chybějící dostup k informacím. Tyto děti mají problémy orientovat se ve světě, protože jim chybí základní informace (důsledek neuspokojených vzdělávacích potřeb). Děti vyrůstající v chudobě tvoří svou biografickou životní zkušenost do budoucna.

Chudoba prožitá v dětství a v průběhu dospívání má některé charakteristické znaky významné pro budoucí život:

• V dospělosti chybí finanční prostředky na zajištění základních potřeb, ale také sociokulturních potřeb, zájmů a aktivit
• Chybí možnosti pro rozvoj lidského kapitálu, vlastních schopností v důsledku chybějícího či nedokončeného vzdělání
• Často chybí pomoc ze strany širší rodiny, sociální opory, jsou přerušeny vazby v rodině, v sociálním prostředí. Chudoba produkuje bezmoc, pasivitu při hledání řešení své situace, emocionální strádání může být příčinou výskytu různých sociálních patologií

Chudoba dětí ovlivňuje rovněž oblast edukace, protože omezuje jejich životní aspirace, zájmy, životní perspektivy, dětské radosti. Život dětí v chudobě charakterizuje určitá jednotvárnost jejich života, ke kterému přivykli, ale která může být nebezpečná zvláště v období adolescence či dospělosti. Dětem vyrůstajícím v chudobě chybí pocit bezpečí, lásky ze strany rodičů, neboť problémy rodiny se většinou soustřeďují na finanční záležitosti, které jsou součásti jejich každodenního života. V důsledku chudoby u dětí se často vyskytují problémy související s emocionální a expresivní složkou jejich osobnosti, sociálním vývojem, co ovlivňuje způsob prožívání jejich emocí v kontaktech s vrstevníky, zvláště těmi, kteří netrpí chudobou. Tyto skutečnosti vyvolávají umělou psychologickou vzdálenost mezi dětmi ve školní třídě, kdy příčinou jsou rozdíly ve vnímání společenského statusu a životní úrovně rodiny, její velikosti a postavením dítěte uvnitř rodiny.

Děti, které prožívají své dětství v chudobě, se často adaptují na podmínky chudoby, nemají příliš velké ambice, časem minimalizuje své potřeby a přebírají určité vzorce života v chudobě. Dorůstání dětí v podmínkách chudoby je jednou z příčin sociálního vyloučení, sociální patologie. Jak uvádí Mareš (1999, s. 54), můžeme se setkat i s alternativními strategiemi řešení chudoby, zvláště u dívek. Jak uvádí autor „řada výzkumů poukazuje na rostoucí počet těhotenství mladistvých za účelem dosáhnutí statusu dospělé osoby, a tak získat příjem ze sociálních dávek, byť za cenu doprovodných osobních komplikací“.

Chudoba rodin a dětí vytváří sociální problémy a často je ignorována jejich strukturální povaha (politický, sociálně ekonomický kontext). Sociální práce může řešit ohniska chudoby (např. problematiku předlužení, bydlení, různých rodinných konfliktů), tj. následky příčin, ale nedokáže je ovlivnit. Sociální práce s rodinami v chudobě musí hledat příčiny chudoby vně rodiny, tj. kořeny této chudoby v generačních modelech chudoby rodin, které můžou chudobu aktivovat.