Dítě zlobí, rozčiluje se, dělá scény, křičí, válí se po zemi. Jakoby neslyšelo, co mu říkáme, nevnímá. Proč to dělá? Zkouší hranice. Zkouší, co může a co už ne. Ještě ve svém věku nemá zakotveny „společenské standardy. Hledá se. Hledá své já. Hledá své místo ve společnosti. Začíná si uvědomovat sebe sama, začíná mít potřebu prosazovat se ve společnosti. Podle psycholožky PhDr. Daniely Sobotkové, CSc., která působí jako vedoucí pracovní skupiny pro raný vývoj dítěte při Českomoravské psychologické společnosti, je dětský vzdor ve většině případů normální a prospěšnou součástí vývoje, kterou není nutné speciálně řešit. Někdy ovšem může souviset s hlubšími problémy v rodině, nebo třeba jen s nedostatkem pohybu. „Pokud mají rodiče pocit, že jejich dítě nadměrně zlobí, bylo by vhodné se zamyslet, zda není ve zbytečném napětí, případně jaká je příčina tohoto napětí. Roli mohou hrát například konflikty v rodině, ale může to být také například tenze z nedostatku pohybové aktivity či volné hry, kterou bychom nikdy neměli náhle bez předchozího upozornění přerušovat.“ Děti potřebují hodně pohybu. Ideální je nechat je denně venku vyběhat a vydovádět se.“

Jednodušeji se také dostaví vzdor, pokud je dítě unavené, hladové, nebo rozrušené.

Důležité pro rodiče je snažit se zachovat chladnou hlavu. Nepřistoupit na „hru“ dítěte, nezačít s ním křičet, nebo ho dokonce plácat. Nic z toho nám nepomůže. Dítě nás nevnímá. Je příliš zahleděné do své představy toho, co v tu chvíli potřebuje. Chvilka vzdoru je jako bouře. Musí se přehnat. Musí se přečkat. Až pak je dobré uplynulou situaci s dítětem probrat, poučit se z ní.

Pokud chceme při vzdorovitém jednání s dítětem komunikovat, je dobré působit sebevědomě, rozhodně, ne však rozčileně či agresivně. Je dobré si k němu podřepnout (ať jsme na stejné „úrovni“ jako dítě), chytnout jej za rameno, paži, můžeme trošku důrazněji, a jednoznačně, důrazně, stručnou a jasnou větou říct, co a proč je špatně. Přitom je důležité volit slova a délku věty tak, aby to na dítě v danou chvíli nebylo příliš složité. Většinou postačí důrazně říct NE. TOHLE NE. A doplnit PROČ ne. Až se ta bouře přežene, je dobré situaci s dítětem probrat a společně si říct, co můžeme udělat pro to, aby se to příště nestalo.

Někdy nám také ve vzdorovité chvíli může pomoci přesunout pozornost dítěte na něco jiného. Jinou činnost, která ho zaujme. Pokyny ale i v tomto případě musí být voleny co nejjednodušeji, jednoznačně. Namísto zákazů jej zkuste nasměrovat na něco zajímavého, popř. na něco, co má rádo.

I po nepěkné, vyhrocené situaci, kterou vzdor doprovází, se navzájem udobřete a ujistěte se, že se máte rádi. Můžete si třeba vymyslet jednoduchý usmiřovací rituál. Např. objetí a pusa. Při dalším vzdoru pak dítěti říct – „Až se přestaneš zlobit, a budeš se chtít udobřit, přijď, budu ráda. Čekám tady na Tebe.“

Strategie přístupu

Zde je potřeba hlavně zdůraznit, že základem úspěchu práce se skupinou se vzdorovitými dětmi je předcházet vzdoru. Více než jinde zde uplatníme kontaktní přístup k dítěti. Dítě je náš partner, nepovyšujeme se nad něj. Naším příkladem ukazujeme rodičům, jak takovýto přístup „využít“. Uplatní se zde věty začínající:

• „Myslíš, že bychom mohli…?“
• „Co říkáš na to, že bychom…“
• „A jak bys to udělal ty?“
• „A co navrhuješ ty?“
• „Chceš to udělat jinak?“
• „Hele, a líbilo by se vám to třeba takto?“

Velmi důležité je nepřerušovat dítěti náhle jeho aktivitu. Zkusme jej vždy upozornit dopředu, že přijde změna, ať se na ni připraví, např. „Dokonči hru, kterou potřebuješ, za chvilku musíme vyrazit domů.“

3.11 Aktivita: Otevřete jim zaťaté pěsti?

Účel aktivity: Uvolnění atmosféry ve skupině, fyzický kontakt, smích, taktizování, uvolnění tlaku.

Věk: 2+

Popis: Účastníci jsou ve dvojicích. Jeden z nich má za úkol zatnout pěst. Druhý má za úkol mu nějakým způsobem pěst otevřít. Stanovte časový limit (20 vteřin). Účastníci se pak mohou vystřídat.

Upozornění: Je třeba sledovat, zda tato aktivita v některých skupinkách nevyvolá zlobu, příp. až agresi, tuto situaci je pak potřeba řešit opět vysvětlením, vzájemnou omluvou a možná druhým, povedenějším pokusem.

Reflexe: Diskutujte s ostatními účastníky o tom, zda a jak se jim povedlo partnerovu pěst otevřít.

• Kdo použil násilí?
• Kdo zkusil partnera poprosit o otevření pěsti?
• Kdo se snažil partnera lechtat, rozesmát?
• Kdo se snažil partnera uplatit, či slíbil nějakou odměnu?

Vysvětlete skupině, že zdaleka ne vše se řeší násilím, konfliktem. Měly by si vystačit s domluvou, kompromisem, či vysvětlením – proč.

3.12 Aktivita: Kontroluj svůj dech

Dýchání je automatickou činností našeho těla, našeho organismu. Spousta z nás ale dýchá pouze povrchně, vzduch nasává pouze do plic. Zkusme se chvíli zastavit a zaměřit se na svůj dech. Dýchat pomaleji, hlouběji do břicha. Správným dýcháním zlepšujeme kapacitu našich plic a snižujeme nebezpečí plicního onemocnění. Správným dýcháním také posilujeme břišní stěnu. Správným dýcháním se také můžeme uvolnit, zbavit stresu, takzvaně vydýchat, rozdýchat stresovou situaci. Naopak rychlejším uvědomělým dýcháním můžeme tělo nabudit. To se nám může hodit jako příprava pro nějakou náročnější situaci.

Pojďme si to natrénovat.

Účel aktivity: Kontrola svého dechu, uklidnění, koncentrace, ozdravující činnost

Věk: 3+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 10 minut

Postup: Pokud k tomu máme podmínky, vyzvěme účastníky, aby si lehli na zem. Hlavu a celou páteř se snažíme mít v jedné rovině. Nohy máme na podložce, pokrčené v kolenou. Cvik se dá provádět také vsedě. Dlaně položíme na břicho. Zaměříme se na svůj dech, prohloubíme ho a zpomalíme. Zavřeme oči, pomůže nám to lépe si naše dýchání uvědomit a prožít. Snažíme se dýchat do břicha. To, že dýcháme do břicha správně, zjistíme tak, že se nám zvedá břišní stěna, a tím zvedá naše dlaně. Zkusme se krátce nadechnout a následně co nejvíce vydechnout. Poté opět hodně zhluboka nadechnout. Toto cvičení je vhodné provádět např. někde na horách, kde je čistý, čerstvý vzduch.

Reflexe: Cítíme se lépe? Cítíme se uvolněnější? Bylo nám příjemné se zavřenýma očima prociťovat celým tělem nádechy a výdechy, vnímat zvedající se břišní stěnu?

3.13 Aktivita: Malování kuličkou

Účel aktivity: Trénování trpělivosti; koordinace pohybů; trénování motoriky.

Věk: 2+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 10 minut

Pomůcky: Kuličky, krabice od bot, nebo malinko větší, ať se vleze do rukou, temperové nebo prstové barvy, nůžky, 2 tvrdé papíry – formát dle velikosti krabice. Na jeden možno natisknout šablonu obrázku.

Upozornění: Jedná se o práci s drobnými předměty a také barvami – u menších dětí je potřeba dávat pozor, nic z toho nepatří do pusy. Při práci s nůžkami je u menších dětí zapotřebí obezřetnost, případně dopomoc.

Postup: Štětcem, prsty nebo tubami od temper uděláme na papír v různých místech malé hroudy. Barvy můžeme i míchat a pozorovat s dětmi, jaké barvy mícháním vznikají.

Papír vložíme do krabice od bot. Měl by být přibližně stejně velký, pokud není, je potřeba ho na dno krabice malinko připevnit (přilepit tavnou pistolkou, lepidlem) tak, ať jej později nepoškozený snadno oddělíme zpátky.

Do krabice vložíme kuličky, jednu nebo i více, krabici vezmeme do rukou a nakláníme ji na různé strany tak, aby kulička přejížděla různými hroudami s barvou a vytvářela na papíru linie. Po chvilce můžeme kuličku umýt a vložit do krabice znovu.

Barvy necháme zaschnout a mezitím si připravíme vnitřní obrázek – vystřihneme z papíru vytisknutou šablonu, popř. větší děti mohou obrázek samy namalovat a vystřihnout.

Vyjmeme papír z krabice, nalepíme na něj vystřihnutou šablonu/obrázek. Šablonu, obrázek můžeme dotvořit dle vlastního nápadu.

Modifikace pro starší děti: předkreslit na papír linie, po kterých má kulička přibližně klouzat.

Modifikace pro skupinu: použití větší krabice. Tu drží dvě a více dětí a domlouvají se na tom, jak a kudy kuličku posunují. Posune aktivitu do roviny spolupráce, trénování komunikace, zjišťování toho, kdo má ve skupině „navrch“, kdo má „silnější“ slovo, popř. kdo se chopí kormidla.

Reflexe: Po skončení aktivity diskutujte, jak se Vám práce povedla, jak se Vám spolupráce líbila. Nejdříve vyslechněte ty účastníky, kteří chtějí promluvit sami, poté zkuste vyzvat i ty „tišší“, kteří nemají potřebu se sami projevovat.

Odměna: Mějme pro děti připraveny nálepky. Při aktivitě můžeme účastníky (s jejich svolením) fotit a pro příště mít jako odměnu pro ně připravenou jejich fotku „v akci“. Musíme však dbát na to, aby opravdu každý účastník měl tu „svou povedenou“.

3.14 Aktivita: Obraz – Andílek

Účel aktivity: Společná práce, tvorba, rozvoj představivosti, kreativita, trénování přesnosti, motoriky.

Věk: 1+

Počet osob: Neomezeně

Doba trvání: 1,5 hodiny

Pomůcky: Plátno, nebo tvrdý papír, nebo obdélník z kartonu, prstové barvy, houbička, popř. jiné barvy – vodové, tempery, pak štětec a kelímek s vodou. Hadr na ruce, lavor nebo kyblík s vodou, popř. blízko k umyvadlu.

Upozornění: Jedná se o práci s barvami, je potřeba dohlédnout na malé děti, ať je nedávají do pusy.

Postup: Nejdříve vytvoříme základ obrázku – na plátno, papír vytvoříme jakékoli barevné pozadí. Můžeme použít houbičku a prstové barvy (vhodné i pro malé dětičky), a houbičkou ťupkáme různými barvami na papír tak, abychom zakryli všechna bílá místa. Pozadí necháme důkladně zaschnout.

Mezitím můžeme se skupinou povídat, popř. využít některou z kratších aktivit.

Poté necháme rodiče, ať dítěti nabarví bílou barvou dlaně. Dlaně otiskneme na papír – dle obrázku. A rychle je zajdeme umýt do připraveného kyblíku, lavoru, popř. někde blízko do umyvadla. Poté domalujeme andílkovi šaty. Šaty můžeme vytvořit také otiskem chodidla, pokud nám to okolnosti a děti dovolí

Po zaschnutí otisků domalujeme andílkovi hlavu, svatozář, můžeme domalovat srdíčko.

Reflexe: Diskutujte – je dítě na svůj výtvor hrdé? Jak se vám s dítětem spolupracovalo? Jakým způsobem jste mu dávali pokyny? Jak se chtělo dítě prosadit samo, prosadit svůj vlastní nápad? Jakým způsobem jste dítě směřovali? Bylo dítě zlé, když jste se snažili mu zabránit ve „zkažení“ obrázku? Proč? Šlo mu lépe vysvětlit postup? Šlo ho lépe a citlivěji nasměrovat?

Odměna: Krásný pocit z obrázku, který může sloužit jako hezký dárek pro naše blízké, či zdobit zeď v místnosti.