Komunitní klub pro rodiče a děti je místem k setkávání rodičů a jejich dětí, prostorem pro získávání nových informací, dovedností a znalostí, kde panuje příjemná a uvolněná atmosféra a je vedena otevřená a diskrétní komunikace podpořená profesionálním přístupem odborného pracovníka.

V komunitním klubu pro rodiče a děti se neprovádí přímá „diagnostika daného problému“, ve smyslu: je to proto, jelikož… Skutečný problém, který rodina (případně rodič či dítě) má, se v průběhu realizovaných aktivit formou her odhaluje sám. Zpravidla rodič reaguje na různé situace. To však neznamená, že s problémem, který se nám vynořil, dále nepracujeme. Jedná se pak o individuální setkání, konzultaci, terapeutické techniky, poradenství apod., mimo realizované aktivity.

Při práci s rodinou v Komunitním klubu můžeme vycházet z různých metod sociální práce, terapií, např. z terapie V. Satirové a jejího přístupu, který nám pomůže lépe porozumět terapeutickým interakcím. Obecně lze říct, že cílem terapie v pojetí Satirové je zvýšení lidského potenciálu a dosažení celistvosti. V terapii podle Satirové je cílem integrovat potřeby nezávislosti u každého člena rodiny s potřebou integrity celého systému. Důležité jsou také copingové strategie a to takové, aby si na mnohé problémy byli rodiče schopni odpovědět sami. Copingové strategie jsou také výzvou ke zvládání dysfunkčních copingů. Cílem terapie, postupů dle Satirové není jenom řešení problému, ale práce s jeho zvládáním. Problém za rodiče nevyřešíme, ani nemůžeme vyřešit, neboť to není v našich silách a možnostech. Každý člověk má své vlastní zdroje potřebné ke změně a terapie je objevováním těchto zdrojů. Asi nás nepřekvapí, když rodič při nějaké aktivitě spontánně zareaguje slovy: „To mě nenapadlo… To jsem nevěděl… Asi to byla moje chyba… Můžu se pokusit… “.

Důležitý význam mají emoce a majitelem emocí je výhradně ten člověk, který je prožívá, tudíž se můžeme své pocity učit zvládat a měnit je. Stejně tak významné je pojetí a pochopení problematiky hodnot. Klient si potřebuje ujasnit, co to jsou hodnoty a jaký mají pro něho význam. Není pravdou, že hodnoty se již „dnes nenosí“. Ony jsou, a jsou zabudovány ve vnitřním světě člověka. Možná mají trochu pozměněný obsah a někdy se je snažíme vytěsnit, protože nám překážejí. Jenže vyjasňování hodnot podněcuje zkoumat vlastní život, protože hodnoty umožňují člověku poznat silné a slabé stránky jeho osobnosti.

Komunitní sociální pracovník má určité nástroje, jak situaci v dané lokalitě řešit. Především je to vytvoření důvěry mezi občany dané lokality. Musí také zvažovat, které faktory můžou mít pro práci v komunitě brzdící charakter a které můžou posunout práci skupiny dopředu; místní instituce, neformální vztahy apod., získání zpětné vazby o významu aktivit a potažmo celého komplexu realizace metod sociální práce, tj. schopnost reflektovat dosavadní zkušenosti lidí z komunity, se kterými pracujeme, nebo jsme pracovali. Co jim pomohlo, co obohatilo jejich život. Reflexe umožní jedincům slovně „uchopit“ jejich osobní zkušenost, co se jim podařilo, co zužitkují, zužitkovali pro sebe.

Člověk, jako individualita, má vlastní hodnotu a důstojnost, proto ho musíme vnímat jako zdroj hodnot a ne problém. Člověk je svou přirozeností ustrojen k sociálnosti. Není stvořen k tomu, aby byl sám. Je závislý na komunikaci a kontaktech s ostatními. Jestliže mluvíme o důstojnosti člověka jako etickém východisku sociální práce, klademe důraz na ochranu práv a zájmu klienta (zákon o sociálních službách a další právní dokumenty), málo si uvědomujeme, že základní potřeby člověka také patří k morálce a souvisejí s přirozenými životními podmínkami. K základním potřebám patří také bydlení. Lidé, rodiny, které bydlí v různých azylových zařízeních, kde podmínky bydlení nejsou vždy vyhovující, většinou byli vyloučeni z bydlení a rázem se stali součástí sociálně vyloučené lokality. Sociálně vyloučená lokalita má ve vědomí občanů negativní konotaci a stejně tak negativně jsou vnímáni ostatní občané, kteří v dané lokalitě bydlí a kterým, jak uvádí ve svém výzkumu Gojová (2016), sociálně vyloučené lokality negativně ovlivňují jejich životy.

xŽijeme ve společnosti, kde základní podmínkou trvalého začlenění je plnohodnotný pracovní poměr, to, čeho se nedostává a co samotná sociální práce vyřešit nedokáže (Gojová 2014). Mnoho klientů, rodin se dostává do různých rizikových situací. Rizikové situace ovlivňuje mnoho faktorů, které se vyskytují právě teď, případně se můžou v budoucnosti vyskytnout. Při hodnocení rizik musíme vzít v úvahu takové situace, kde příčinou může být anomálie hodnot, sociálních vztahů, konfliktů vně rodiny, v širším prostředí apod., ale také ve společnosti. Radikální zásah do rizikové situace nemusí být vždy tím nejlepším řešením. Je zapotřebí zkoumat jisté odlišnosti v motivaci chování jedinců v dané komunitě, v lokálním prostředí. Lokální prostředí zahrnuje v sobě nejenom občany trvale žijící v této lokalitě, ale také občany, kteří se do dané lokality dostali nedobrovolně. Poznání některých odlišností u obou skupin obyvatel je pro komunitního pracovníka velmi důležité z pohledu plánování aktivit, sociální služby. Je také orientací v motivech a potřebách jednotlivých klientů, ale také k přístupům při řešení rizikových situací. Uspokojování potřeb člověka a jejich naplnění souvisí s prostředím. Prostředí, ve kterém se člověk vyvíjí, ve kterém existuje, vytváří základní podmínky a předpoklady pro hodnocení své situace a také hodnocení svého prostředí.

Model komunitní práce, který byl námi zpracován, považujeme za inovativní metodu sociální služby pro rodiny s dětmi. Plní vzdělávací a výchovnou funkci práce s rodinami, která je realizována nenásilnou formou, je také společenskou událostí pro klienty, rodiny. Nikdo nikomu nic nenařizuje, nezdůrazňuje nedostatky a problémy „vyrůstají“ samy.

Komunitní klub pro rodiče a děti zahrnuje bezpečný a příjemný prostor, ve kterém se učí společně rodiče a děti. Vzájemně se učí jak rodiče (různým dovednostem, rodičovským kompetencím, zvládání různých situací při výchově dítěte, dospívajících dětí apod.), tak i jejich děti získávají nové dovednosti a zkušenosti. Klub není jen pro rodiny jakkoli znevýhodněné, ale i pro všechny ostatní, které mají zájem posílit a zdokonalit své rodičovské dovednosti, poznat lépe své jednotlivé členy, případně si ujasnit některé výchovné postupy, změnit dosavadní zvyklosti, ale také naučit se něčemu novému.