Strom života každého člověka má kořeny, které ho vyživují. Pro život je důležité si uvědomit své vlastní kořeny, neboť kdo nemá kořeny, je člověkem okamžiku, nemůže čerpat svou sílu z historie. Žije jakoby bez příběhu, nemá vnitřní stabilitu, proto i někdy nedokáže snést žádnou výzvu. Když se v životě stane něco těžkého, ztrácí veškerou sílu. Nemá kořeny, z nichž by mohl sílu načerpat. Právě v době stále více rostoucí mobility a svobody toužíme po kořenech, které nás ponesou a uprostřed nestálosti doby poskytnou oporu a stabilitu. Kořeny má každý člověk. Je úkolem si své kořeny uvědomit. Kdo své kořeny objeví a přemýšlí o nich, přichází do styku se svou vlastní identitou. Stojí pevně zakořeněn ve svém životním příběhu.

To dobré, co na poli duše člověka roste, potřebuje také plevel, potřebuje i stinné stránky a zranění v příběhu života. Stín je pro Carla Gustava Junga jako půda, na které může růst to světlé a jasné v člověku. A zranění jsou pozadím, na kterém září to, co je v člověku zdravé a úplné. Každý člověk se musí smířit s těmi kořeny, jaké máme. Nejsou to vždycky jen kořeny dokonalé, musí být očištěny, nesmí však být vyrvány.

Je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe! (Římanům 11, 16–17…)

Myšlenky svatého Pavla nás vedou k vděčnosti za naše kořeny. Jde o kořeny národů, ze kterých pocházejí naši předkové, naše kultura a hodnoty. Měli bychom zkoumat moudrost jiných kultur, které naši kulturu utvářely, ale především bychom si měli ve vší svobodě uvědomit naše společné a své vlastní kořeny, které nás nesou.

1.7 Aktivita: Životní filozofie předků jako kořen

Účel aktivity: Existují různé cesty, jak se propracovat k vlastním kořenům. Pracujeme s fotografiemi svých rodičů a prarodičů. Právě na fotografiích prarodičů a praprarodičů někdy zpozorujeme společné rysy s námi a našimi sourozenci. Když se díváme na fotografie svých rodičů a prarodičů, vidíme se v nich jako v zrcadle. Ve tvářích mohu poznat něco ze sebe. Tím, že nad fotografiemi uvažuji, nahlížím do tajemství své vlastní duše a objevuji své kořeny, které jsem si doposud neuvědomoval(a).

Věk: 4+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1–2 hodiny

Pomůcky: Rodinné fotografie, papíry, psací potřeby

Postup: Vezměte si fotografie svých rodičů a prarodičů a hledejte podobnosti. Co na fotografiích rozpoznávám? Co se zračí v obličejích? Jak moji předkové svůj život zvládli? Vyzařují klid a důvěru, anebo strach, tvrdost a úzkost? Vnímám z tváří moudrost a laskavost?

Když nalezneme podobnosti se sebou, zeptáme se sami sebe: co tento muž nebo žena představovali? Co o tomhle člověku vím? Co mi o něm vyprávěli moji rodiče nebo prarodiče?

Varianty otázek pro předškolní děti, rodiče, prarodiče:

• Jak se jmenovala babička a dědeček z maminčiny (tatínkovy) strany? Kdy a kde se narodili?
• Odkud pocházeli? Co víš o jejich rodině, sourozencích?
• Popiš, kde a jak bydleli tvoje babička a dědeček z maminčiny (tatínkovy) strany?
• Byli hodní nebo přísní, kde pracovali?
• Jaké jsou tvé nejhezčí vzpomínky na babičku a dědečka z maminčiny (tatínkovy) strany?
• Vzpomeneš si na nějakou písničku, básničku nebo říkánku, kterou ti říkali?
• Kolik s nimi trávíš času?
• Kdy a kde se narodili tvoje maminka a táta? Jak se jmenují, jak bys maminku, tátu popsala? Jací jsou? Kde pracují?
• Vzpomeneš si na nějaký příběh, který Ti vyprávěla maminka (táta) ze svého dětství? Byl napínavý, veselý, strašidelný?
• Vzpomeneš si na nějakou písničku, básničku nebo říkánku, kterou ti maminka říkala (táta říkal)?
• Jakou dobrotu umí maminka upéct, uvařit? Učíš se vařit podle jejích receptů?
• Co tvou maminku (tátu) nejvíce bavilo? Čeho si na mamince (tátovi) nejvíce vážíš?
• Měla maminka (měl táta) nějaké sourozence a co o nich víš?
• S čím ti maminka (táta pomohl) nejvíce pomohla?
• Kde maminka (táta) bydleli? Kam si chodili hrát, když byli malí? Jaká byla nejoblíbenější hračka? Jaké předměty je bavily ve škole nejvíce? Učili se něco, co se teď už neučí?
• Měli ve škole nějaký větší úspěch nebo naopak nějaký průšvih?
• Čím chtěli být, když byli malí? Co dělali nejraději ve volném čase?
• S čím museli doma pomáhat?
• Jakou práci dělali? Kolik si vydělali peněz za měsíc? A kolik tehdy stál litr mléka, chléb?
• Co je nejvíce bavilo? Jaké místo patřilo k jejich nejmilejším?
• Jaká byla nejoblíbenější kniha, film, hudba?
• Co je váš velký životní zážitek?
• Co bylo v životě nejobtížnější? Jaké byly hlavní historické události, které prožili?
• V čem je dnes život lepší a v čem horší než dříve? A proč?

Reflexe: Jaká byla životní filozofie mých předků – jak zvládli svůj život? Jak prošli krizemi a konflikty? Co je neslo v časech chudoby a nemoci, války a útěku? Vyprávějme svým dětem příběhy, které o svých prarodičích vyprávěli naši rodiče. Povídejme si se svými sourozenci o svých předcích (vyplyne, co rodiče utvářelo, jak žili a zvládli svůj život, z čeho nyní čerpáme my).

1.8 Aktivita: Rodinné výroky

Účel aktivity: Navazuje na aktivitu Životní filozofie předků jako kořen.

Uvědomíme si, jaké typické výrazy se používaly v rodině, na oblíbených větách jednotlivých členů se objasní, na základě jaké životní filozofie a jakého přístupu k životu žili a co předali dalším generacím, které tyto výrazy dále ovlivňují (naše prožívání je do velké míry závislé na slovech, kterými je popisujeme – slova posilují nebo srážejí….). Tyto výrazy vyjadřují postoje člověka, objevují se poté v našem myšlení, plánování, vyjadřování rozhodování a chování.

Věk: 12+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1–2 hodiny

Pomůcky: papíry, psací potřeby

Postup: Vedoucí vyzve členy skupiny, aby zavřeli oči a zkusili se zamyslet, jaké věty ve své rodině nejčastěji slýchávají. Po uplynutí časového limitu (asi 2 minuty) si pak každý tyto výroky napíše. Může se jednat o různá přísloví, slogany, rady, varování, napomenutí apod. Například se jedná o výrok „Člověk musí s každým zacházet s laskavou vlídností“ nebo „O druhých se nemluví“ nebo „Člověk nikdy nesmí ztrácet naději“ nebo „Každý zkrátka musí nést svůj kříž“ nebo „Tomu, s kým jedná, se člověk musí umět podívat do očí ještě i potom“, „Žádný učený z nebe nespadl“, „Bez práce nejsou koláče“, „Dokud u nás bydlíš, budeš se chovat, jak ti řekneme“, „Já jsem ti to říkal…“, „Ale pak za mnou nechoď…“, „Dělej, dělej, jsi jak zpomalený film!“, „Ty si myslíš, že zrovna na tebe tam někdo čeká…“ apod. Když jsou všichni hotovi, vyzve vedoucí členy skupiny, aby ke každému výroku, který mají zapsaný, doplnili jméno člověka, který je nejčastěji používá. Když jsou jména doplněna, vedoucí vyzve členy skupiny, aby si ze všech výroků vybrali jeden, který je nejvíce citově zasahuje – tedy ten, který se jim buď mimořádně líbí, nebo mimořádně nelíbí. Toto tvrzení si pak každý zapíše ještě jednou a výrazněji. Vedoucí vyzve účastníky, aby se každý nad tímto vybraným výrokem zamysleli – nejprve přemýšlejí „jaký zisk má člověk z toho, že ho bere vážně a jedná podle něj“, poté „jakou cenu musí člověk platit, který tento výrok bere vážně, jaké nebezpečí a nevýhody jsou s tím spojené“. Vše se opět zaznamenává na papíry. Pak skupina pracuje společně – postupně přečtou, co mají na svých papírech napsáno, ostatní se mohou doptat na podrobnosti, či komentovat, co bylo řečeno. Následuje reflexe.

Reflexe: Překvapilo vás něco, co jste na papír napsali? Uvědomili jste si něco nového a užitečného? Co to bylo? Které z těchto výroků v životě používáte sami? V jakém vzájemném vztahu jsou výroky vaší matky a vašeho otce? Slova mají moc. Chcete se zbavit vlivu některých „lží“ nad vaším životem? Napište nové pozitivní znění výroku.

Pozn. Tato technika umožňuje zjistit a pojmenovat postoje, hodnoty a mýty dané rodiny a jejich jednotlivých členů i to, jaké důsledky jsou s takovými zevšeobecňujícími výroky spojené.

1.9 Aktivita: Strom života

Účel aktivity: Tento strom zobrazuje rodinné vazby a odkrývá kvalitu vztahů a mechanismy myšlení, které se ve tvé rodině opakují. Některé zkušenosti dítěte z rodiny se neprojeví a nepřenášejí bezprostředně. Jsou doklady, že někdy jde o přenos přes generaci. Je to tak naznačeno i ve Starém zákoně: „Jejich skutky jdou za nimi”, totiž že se dobré i negativní důsledky projeví až přes několik pokolení. Najít a pojmenovat mechanismy myšlení, způsobů chování v určitých situacích v rodě.

Věk: 8+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 1–2 hodiny

Pomůcky: Rodinné fotografie, papíry, psací potřeby

Postup: Namaluj strom života svojí rodiny, ve kterém zobrazíš nejméně 3 pokolení, včetně svého. (Návrh pro zobrazení – jména žen a dívek psát do kroužku, jména mužů a chlapců do čtverečku. Plnou tučnou čarou spoj kroužek se čtverečkem tam, kde se jedná o manžely. Vztahy mezi dětmi a rodiči vyznač tenkou čarou. Osoby, které již nežijí, přeškrtni. Velkou tečkou můžeš označit ztráty, jako jsou interrupce, narození mrtvého dítěte, smrt dítěte atd.). Je zapotřebí, aby strom života byl co nejvíce kompletní, snaž se proto osvěžit si informace o všech příbuzných, ptej se rodičů, sourozenců, vzdálených členů rodiny, příp. přátel, kteří znali tvé předky. Při této práci se zamysli nad následujícími otázkami:

• Jsou zde lidé, kterých se bojím?
• Která osoba ve mně budí největší zvědavost?
• Stydím se za někoho? Komu jsem nejvíce podobný(á)?
• Koho nejvíce obdivuji?

Reflexe: Při sestavování stromu můžeš objevit jisté opakující se vzorce chování. Najdi ty, které odhalí pozitiva (např. nadání, podpora vzdělanosti, talentu, udržování rodinných tradic, žádný alkoholismus, zdravý způsob života, vysoký věk, žádná interrupce, ochotná péče o stárnoucí rodiče atd. Snaž se najít i negativní vzorce chování (rozvod, vážné choroby).

V listopadu rádi navštěvujeme hroby našich zemřelých. Při takové příležitosti je dobré se zastavit a přemýšlet u jednotlivých předků: co pro tebe v životě bylo důležité? Co jsem se od Tebe naučil? Co jsi mi chtěl svým životem sdělit? Co je tvé poselství pro mě nyní? Co mi chceš říct? (Sledujte své pocity – jaké pocity se ve mně vynořují, když si vzpomínám na události ze života zesnulých, na ta nebo ona slova, co si nesu ve svém srdci, kdo ovlivňuje mé kořeny, ze kterých dnes žiji)?

1.10 Aktivita: Stránky životopisu

Účel aktivity: Tato strategie vám pomůže rozvinout uvědomění vašich životních vzorců tím, že vám připomene důležité i zdánlivě nepodstatné životní události, které ale ovlivňují a tvoří život.

Věk: 8+

Počet osob: 8–12

Doba trvání: 2 hodiny

Pomůcky: Papíry, psací potřeby

Postup: Předpokládejme, že jste se rozhodli sepsat svůj životopis. Jednoduchý způsob, jak na to, je připomenout si určité události ze své minulosti a podle toho vypracovat stránky životopisu. Potom prozkoumejte tyto události a podívejte se, jestli byste mohli vypozorovat některé důležité životní vzorce. Nakonec posuďte, které z těchto životních vzorců byly odvozeny z vědomé volby a které jsou výsledkem vnějšího nátlaku nebo vnitřního nutkání.

Návrhy pro váš životopis:

1. Nakreslete čáru v horní části papíru. Na jeden konec označte narození a na druhý poznamenejte váš současný věk. Označte písmenem X každé období, kdy jste změnili účes a pod každé X napište přibližný věk. Nyní napište příběh, proč jste pokaždé změnili účes, jak vypadal předtím a potom, co jste si o tom mysleli tenkrát a jaký máte dnes z té změny dojem.
2. Co jste dělali každý rok na Silvestra? Jednou nebo dvěma větami stručně popište v chronologickém pořadí tolik Silvestrů, na kolik si budete schopni vzpomenout. Co vám toto pořadí říká o vás samotných – teď i v minulosti – a co naznačuje o vašich vyvíjejících se hodnotách?
3. Kteří byli vaši důležití učitelé – nejen ve škole, ale také ti lidé, mladí nebo staří, ve škole nebo mimo ni, kteří vás naučili to, co tenkrát nebo dnes považujete za hodnotné lekce ve vašem životě?
4. Nakreslete čáru napříč stránkou, jeden konec označte narozením, a druhý vaším současným věkem. Umístěte X na lince v každém bodu obratu ve vašem životě a pod značku váš přibližný věk. Nyní sepište příběh popisující jednotlivé body obratu tak, jak přicházely, jak jste je vnímali tenkrát a jaký z nich máte dojem dnes.
5. Na kolika místech v životě jste už žili? Řekněte kdy, kam a proč jste se přestěhovali.
6. Vzpomeňte si na všechny slavnosti, kterých jste se zúčastnili.
7. Udělejte seznam vašich největších úspěchů a vašich největších selhání.

1.11 Aktivita: Mé jméno

Strategie přístupu: Rodiče vybírají jméno pro své dítě a tak je dobré zamyslit se, jaký význam mu přikládali. Jméno má význam, pojmenovat člověka tím pravým jménem, dát mu pečeť, která jej bude provázet po všechny chvíle jeho bytí, je vážná a zodpovědná záležitost. Skrze své jméno přicházíme do styku s různými stránkami, které v nás jsou. Příklady: Helena je „světlo, pochodeň“, Kateřina je „čistá, cudná žena“, Jan znamená „bůh je milostivý“, Hubert je „duchaplný, jasného ducha“, Ondřej „mužný, statný, odvážný“ Felix je šťastný atd. Všechny tyto a další slovní významy můžeme vidět jako obrazy. Můžeme své jméno sledovat s jeho etymologickým významem a pak se podívat na sebe sama, jak moc uskutečňuji ve svém životě z toho, co moje jméno říká? Tím, že mi rodiče toto jméno dali, vyjádřili důvěru, že dokážu žít smysl, který se v tomto jménu skrývá.

K volbě jmen lze přistupovat z nejrůznějších hledisek. Významnou úlohu při volbě jmen mívají zpravidla rodinné zvyklosti (v šlechtických rodinách se zpravidla jmenoval první syn po dědovi, druhý po kmotrovi, třetí po otci, u dcer tomu bylo podobně). Zdrojem inspirace se nestává jen přímý rodič, ale mohou to být i zasloužilí nebo oblíbení členové příbuzenstva, především ti, kteří to někam dotáhli (strýčkové z Ameriky apod.).

Účel aktivity: Přečtěte si, co vaše jméno znamená z hlediska etymologie a jazykového původu. Ve světle tohoto významu se podívejte na svůj život. Můžete si uvědomit něco, co jste doposud přehlíželi. V životopisech výrazných nositelů tohoto jména (např. Bakalář uvádí tyto skupiny lidí: svatí a světci, tvůrci etických systémů, odpůrci totalitního režimu, hrdinové atd.). Přečtěte si, co tyto vaše vzory představují. 11 Pak se na základě postavy svého „patrona“ podívejte sami na sebe. Smyslem cvičení je hledání schopností nebo možností v mé osobě, které existují skrze jméno vzoru, který je nositelem stejného jména jako já. Přijít do styku se svým potenciálem, s tajemstvím své osoby.

Věk: 8+

Počet osob: 8–12

Pomůcky: Papíry, psací potřeby

Doba trvání: 1 hodina

Postup: Pozorujeme ve svých rukách jméno, které je do nich vepsáno. Nastavíme svoje ruce před sebe ve tvaru misky a podíváme se do nich. Jaké vlastnosti máme? (možná sílu, jemnost, tvořivost…) Co umí tyto ruce dobře? Např. dokážou se dobře chopit díla, pracovat, jednat, hladit, utěšovat, poskytnout oporu, ochraňovat, dávat bezpečí atd.). Jaké schopnosti měl můj patron? Poděkujeme za vše, co nám bylo vloženo do mých rukou.

Reflexe: Jaký pocit mé jméno vzbuzuje? Nosíme jméno rádi? Co vyjadřuje? Nebo se na jméno zlobíme, protože je např. zkracováno nebo zkomoleno?

1.12 Aktivita: Roztanči své jméno

Účel aktivity: Jméno je velmi citlivá věc pro každého z nás. Aktivita vede k vyjádření významu, jaký vidíme ve svém vlastním jménu.

Věk: 12+

Počet osob: 8–20

Pomůcky: Bez pomůcek

Doba trvání: 1 hodina

Postup: Členové skupiny se v daném prostoru rozmístí tak, aby každý měl kolem sebe dostatek místa. Poté vedoucí požádá zúčastněné, aby během 10 minut pomocí tanečních pohybů a figur (případně i s pomocí pár tónů, na které by se dalo toto jméno zazpívat) vyjádřili své jméno a to, co pro ně jejich jméno znamená, jaký k němu mají vztah. Po uplynutí časového limitu pak postupně jednotliví členové skupiny své taneční (pěvecké) vystoupení ukážou ostatním. Taneční vystoupení mohou probíhat bez hudby i s hudbou. Následuje reflexe.

Reflexe: Jak pro vás bylo obtížné takto ztvárnit svoje jméno? Poznali jste, co ostatní svým tancem dávali najevo? Jak se vám to (ne)líbilo a proč?